RECENZE: Smetanou a Dvořákem vyvrcholily Variace 2024

A to ve vzácném souznění a prvotřídním provedení. Oba skladatelé patří ke kmenovým autorům našeho prvního orchestru a slyšet jejich díla v jeho provedení je prostě radost. První polovina večera patřila Koncertu pro klavír a orchestr g moll, op. 33 Antonína Dvořáka. Ze tří Dvořákových instrumentálních koncertů je nejméně uváděným a lpí na něm nezaslouženě nálepka méně efektního, ne-li přímo problematického díla.

Klavírista Ivo Kahánek, který má tento koncert dlouhodobě na svém repertoáru, ale posluchače přesvědčil o opaku. Ačkoli je Dvořákův koncert hráčsky náročný, neoslňuje vnější brilantností a tím, že od začátku až do konce vede s orchestrem velmi propracovaný motivický dialog, vyžaduje od sólisty empatické propojení s orchestrem. A právě to je kromě samozřejmé technické bravury a výrazové bohatosti Kahánkovou silnou stránkou. Doslova dýchá spolu s orchestrem a vnímá každou frázi jako společně budované dílo.

Výsledek je skutečným hudebním zážitkem, z něhož vystupuje Dvořákova hudba v celé své melodické bohatosti a kráse. Od až mozartovsky hravého tématu první věty se v další větě překlápí do chopinovské melancholie, kterou s velkým citem a něhou rozezpíval orchestr pod vedením Semjona Byčkova ještě před elegickým vstupem sólového klavíru.

Byčkov s Kahánkem si s náladami volné věty pohrávali s citem a muzikalitou, jež našla svůj výraz plně ve zpěvné melodičnosti věty závěrečné. Pro mnohé posluchače byl Dvořákův Klavírní koncert objevem, ale dnes už je uváděn s velkým respektem a ohlasem po celém světě. A Kahánkovo provedení tohoto díla je vynikající.

Smetanovským přídavkem připravil Ivo Kahánek půdu druhé části koncertu, v němž zazněly první tři části ze symfonického cyklu Má vlast. Ta je pro Českou filharmonii stěžejním repertoárem, hraje ji často a dlouhá léta, ale vždy s láskou. Semjon Byčkov je sugestivním vypravěčem příběhů vtělených do Smetanova hudebního jazyka.

Ve Vyšehradu evokuje posluchačům starobylou vznešenost a krásu, Vltavu odvíjí od něžného zurčení fléten a klarinetů přes široce rozklenutý zvuk smyčců, jež je pro Českou filharmonii tak typický, i měkké souznění dechové sekce. V notoricky známém Smetanově díle objevuje nové a nečekané zvukové kvality přesným akcentováním, frázováním, schopností zúročit zvukovou barevnost a rozezpívanost díla i orchestrálního tělesa s prvotřídními hráči. V Šárce pak orchestr pod Byčkovovým vedením předvedl dokonalou práci s motivickou i náladovou propracovaností Smetanovy básně a s nádherně teskným klarinetovým sólem.

Smetanovsko-dvořákovské ladění večera dotáhl šéfdirigent Semjon Byčkov dvěma přídavky z Dvořákových Slovanských tanců v kontrastní lyrické a tanečně svádivé poloze.

Česká filharmonie díky projektu Variace představila karlovarskému publiku část programu koncertů, jimiž se orchestr začátkem prosince představí v newyorské Carnegie Hall a kanadském Torontu. Pravda, s jinými sólisty než s Janem Mráčkem a Ivo Kahánkem, kteří hráli Dvořákovy koncerty v Karlových Varech. A je to vlastně škoda, že se s českou hudbou za oceánem neprezentují i vynikající čeští interpreti. Karlovarskému publiku ale přinesly letošní Variace v podobě obou koncertů České filharmonie opravdu krásný předvánoční dárek.