RECENZE: Slza začala naplňovat své ambice

V době digitálního prodeje hudby, streamování a pirátského stahování je to číslo nevídané. Zajímavé je, že alba Slzy si kupují hlavně teenageři, kteří si chodí na autogramiádách nebo koncertech pro podpisy. Podle sdělení členů kapely prý někteří chápou cédéčka jako artefakt pro rodiče, jiní jako neobvyklý suvenýr pro sebe. Lákavá pro ně ale jsou.

Slza ovšem oslovuje také tvorbou. Když se do světa dostala první písnička Lhůta záruční, určila sound, směřování i řeč kapely. Album Katarze v tom duchu pokračuje.

Ryzí pop ctí uchopitelné melodie, přehlednou stavbu písničky a také srozumitelný text se sloganem. Pod těmi je podepsán Ondřej Ládek alias Xindl X. Jeho účast je vzhledem k žánru, kterým se dvojice zabývá, poněkud nečekaná, jenže dobrých textařů u nás mnoho není a Slza takového chtěla. Navíc Bundil hraje v jeho koncertní kapele, takže k sobě mají blízko.

Xindl X v textech na albu opustil své tradiční a snadno rozpoznatelné výrazivo a práci podřídil popové schůdnosti. Proto je obsah textů srozumitelný, byť v nich Ládek za sebe sází slova tak nekompromisně, že je patrné, jak náročné na interpretaci to pro Petra Lexu jako zpěváka bylo.

Přitom je dobrý zpěvák. Má příjemný hlas, zpívá vysoko a dovedně kráčí i do sfér, které jsou hlasově náročné. Jeho slabinou jsou takzvané sykavky, jež jsou z nahrávky patrné. Dlužno přitom dodat, že mu jejich případné odbourání svými „upovídanými“ texty Xindl X neulehčil.

Slza na albu pokračuje ve stejném stylu jako v písničce Lhůta záruční. Proto lze říct, že její skladby jsou snadno rozpoznatelné. Po nějakých dvaceti minutách poslechu už je to ale málo překvapivé a spěje to ke zvukové monotónnosti. Brzy naštěstí dojde na dramaturgicky chytře zařazenou Pozici Off, která je z trochu jiného těsta a pro album znamená oživění. Závěrečná Pouta jsou akustická, jemná, upřímná a čistá, tedy další dobrý dramaturgický tah. Takhle podobně by totiž alba popových skupin měla končit.

Že má Katarze pětatřicet minut, je výtečné. V rychlé době, kdy pop bývá často pouhou kulisou k životu, to Slza svému počinu krátkou stopáží nedovolí. Deska má velice dobrý sound, a byť některé písně vyhlížejí co do množství zvuků úsporně, vyjma finálních Pout jsou nasyceny drobnostmi, které chytře tvoří funkční celek.

Výsledkem je solidní album, jež napovídá, že ambici dělat chytrý pop začala Slza naplňovat odpovědně.