RECENZE: Služka. V ponížení se žije (nejen) ženám špatně

Mladičká Anka musí z rozhodnutí nového muže své matky opustit milovanou rodnou Banskou Štiavnici a vydat se sama do Prahy, do služby v rodině bohatého a vysoce postaveného státního úředníka. Nešťastná je ze svého údělu ještě dřív, než na vlastní kůži pozná, že bude mnohem krutější, než se obávala. Pán domu, jeho žena i jejich dcera Rési jsou typickými představiteli lidí, pro něž jsou sloužící méně než nic.

Tvrdé zacházení, ponižování, přehlížení. „My o nich víme všechno, oni o nás nic,“ vystihuje stav kuchařka Kristína, když se snaží zoufalou novicku drsně, ale přece jen trochu povzbudit. To přehlížení je totiž tak dokonalé, že domácí před svým služebnictvem nepotřebují ani nic skrývat, ani se za nic stydět.

Anka, pro kterou Solčanská výborně vybrala herečku Danu Droppovou, uprostřed luxusu, jemuž ani probíhající první světová válka nic neubrala, se s ostatními stará o to, aby se v domě všechno dostatečně lesklo a třpytilo, ale jejím hlavním úkolem je vynášet kýble s panskými výkaly do kanálu. Také poslechnout každý rozkaz, ať je ponižující sebevíc.

Lasicová se Solčanskou však jdou za rámec sociálních rozdílů mezi panstvem a služebnictvem. Rozmary a nadvláda milostpaní, kterou Zuzana Mauréry vykresluje velmi působivě jako nafoukanou paničku, před níž se služebnictvo musí plazit, končí ve chvíli, kdy na scénu vstoupí pán domu v podání suverénního Karla Dobrého nebo nastávající zeť, kterého hraje Dobrého syn Cyril.

Žena se zkrátka o nic víc než o domácnost starat nesmí, zájem o politiku je mužem prudce zapovězen, její hlavní starostí musí být, aby dceru Rési řádně připravila na domluvený sňatek. Ta v něm naivně vidí únik z matčina a otcova područí, a chvíli potrvá, než pochopí, že si ani ve vlastním manželství nepomůže.

Tvrdě procitnuvší a krutě manipulovaná Rési tak najde jedinou spřízněnou duši (a tělo) v mladé služce.

Jejich milostné vzplanutí je nicméně nejslabším, až „módně“ působícím prvkem filmu. Dílem proto, že k prvnímu objetí dojde až příliš překotně, částečně i proto, že mezi Danou Droppovou a představitelkou Rési Radkou Caldovou, která působí jako podstatně starší, nevznikla před kamerou potřebná chemie.

Jinak jde o velmi dobře natočený a poutavý příběh, který na žádnou strunu netlačí příliš. Atmosféru doby i postavení jednotlivých osob předkládá velmi přirozeně prostřednictvím vedlejších postav, zejména Kristíny a protřelejší, přesto tragicky naivní služky Lízy. Jejich hrdinky jsou možná dokonce zajímavější než ty hlavní, o což se zasloužily i herecké výkony Geislerové a Vicy Kerekes.

Tempo vyprávění je pomalejší, hodně se soustředí na detaily, působivě vystihuje dobu skomírajícího Rakouska-Uherska. A díky poutavému příběhu, velmi dobrým hereckým výkonům, přesné výpravě Tomáše Berky a hudbě Vladimíra Martinky vůbec nenudí.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina