RECENZE: Slash přivezl krásu i klišé devadesátek

Za mikrofonem stál zpěvák Myles Kennedy a doprovodná kapela si říká The Conspirators. Turné, v jehož rámci Prahu navštívili, se jmenuje World on Fire Tour a propaguje album, které vyšlo loni.

Slash je symbolem syrového street rocku přelomu osmdesátých a devadesátých let. Jako člen Guns N’Roses vepsal do hudební historie vyhrávky, sóla i riffy, které přežily dobu, a na některé z nich diváci v Praze ve čtvrtek večer reagovali se znaleckým nadšením. Jakmile například v závěru koncertu zazněl fenomenální riff písničky Sweet Child O’Mine, propuklo publikum v dychtivé nadšení a celou skladbu pak zpívalo společně s kapelou.

Slash, byť není zpěvákem a ani doprovodným vokalistou, byl středem pozornosti. O jeho hráčské virtuozitě nelze ani v nejmenším pochybovat, nicméně on sám ji v první polovině koncertu schovával hlavně za funkční riffy, kterými dodával zvuku kapely vzletnost a pevnost.

Ve druhé části koncertu se ale z něho stal skutečný kytarový mág a klidně si vystřihl sólo, které trvalo dobře deset minut. Taková věc je typická pro hard rock sedmdesátých let, odkud skupina Guns N’Roses, a tedy především kytarista Slash, hojně čerpala inspiraci. Současně je to ale dobové klišé, a tak byla Slashova ekvilibristika známkou určité archaičnosti. Tím spíš že následovalo i další dlouhé kytarové sólo. Pro milovníky takových úkazů, a těch byla v hale většina, to ale mohl být klidně jeden z vrcholů koncertu.

Úžasným zjevením je Myles Kennedy. Je symbolem opravdového rockového zpěváka, který má svůj hlas i výraz pod kontrolou, zpívá takřka bez chyb a na pódiu působí jako osobnost, která svou práci dělá s naprostou lehkostí. Pasuje se do role stejně výrazné persony jako Slash, což samo o sobě váze koncertu přidává.

Vynikající práci odvedl i baskytarista Todd Kerns. Po celou dobu doplňoval Kennedyho sólový zpěv parádními vokálními party, a protože je zpěvák z řádu spolehlivých a hlasově zapamatovatelných, vystřihl si uprostřed večera sólově písně Doctor Alibi, kterou na Slashově desce z roku 2010 zpívá Lemmy Kilmister z Motörhead, a Welcome To The Jungle, jednu z perel repertoáru Guns N’Roses. Nepochybně v této roli obstál.

Pódium bylo poměrně skromně vypravené, zdobila ho jen obrovská plachta s názvem účinkujících a třeba i obří stěny z reprobeden, další z velkých a milých rockových klišé. Celý koncert byl pak návratem do devadesátých let, se všemi klady a již přežitými zvyklostmi, jež ta doba přinesla.

Měl rockový drive, dobře sestavený program, v němž Slash sahal k největších hudebním nápadům své kariéry, a neomylně podotkl, že rocková hudba devadesátých let byla upřímná. Také to, že z dnešního pohledu je už trochu přežitá, byť umělecky nepřekonaná.

Předskakující Britové RavenEye se ve svém sedmdesátkovém hard rocku velmi výrazně opírali o blues a znělo to zajímavě.