RECENZE: Škvoreckého zbabělci, snílci a hrdinové

Příběhy Škvoreckého alter ega Dannyho a jeho přátel našel autor textu Jan Vedral v románu Příběh inženýra lidských duší, ale čerpal i ze Zbabělců, Miráklu, Obyčejných životů a dalších Škvoreckého próz. Dostat do tříhodinové inscenace všechny složité zákruty vývoje české společnosti kolísající mezi idealismem a pragmatismem, hrdinstvím a zbabělostí, je samozřejmě nemožné.

Ale i při nutném zjednodušení vznikl obraz, který je v duchu Škvoreckého hořký i zábavný současně a dokáže udržet pozornost diváků pluralitou byť i jen letmo dotčených příběhů a osudů.

Jejich svorník tvoří vztah teenagera Dannyho a „fabričky“ Nadi Jirouškové, která v Dannyho lehkomyslně vysněném i žitém světě představuje kus syrové i kruté reality s jasně danými pravidly a ideály. Svět, který mu ve skutečnosti stále uniká a k jehož čistotě a ryzosti se po celý život vrací.

Postava Dannyho je rozdělena mezi čtyři herce: idealistického smolaře a saxofonistu Daníčka hraje Petr Matyáš Cibulka, na něho těsně navazuje student Danny-Errol Aleše Petráše zmateně kličkující mezi sexem a hrůzami budovatelských praktik padesátých let. Po nich přichází do intelektuálně satirického odstupu zocelený Danny Tomáše Pavelky let šedesátých, a zralou podobu spisovatele, nahlížejícího svůj život z odstupu kanadské emigrace, graduje a uzavírá Danny-senior Svatopluka Skopala.

Všichni tvoří čtyřjedinou bytost, která si Dannyho identitu neustále předává a komentuje jeho/své počínání na cestě životem. Je to řešení divadelně zajímavé a všichni čtyři představitelé mají prostor k svému dokreslení postavy.

V roli Nadi zasáhne diváky studentka herectví na DAMU Karolina Knězů velkou vnitřní přesvědčivostí a emocí, s níž odkrývá Nadinu čistou a horoucí duši i venkovský realismus, s nímž nahlíží svůj tragický osud.

Ve velkém jevištním plátně s více než pětadvaceti herci mají své místo i přesné charakterizační zkratky postav, jako je mistr Vachoušek Jana Šťastného, Němec Uippelt Marka Holého, legionář Skočdopole Pavla Rímského, věčný partyzán Přemek Ondřeje Krause, odporný převlékač kabátů Uher Jiřího Maryšky, osudem zkoušený páter Huňák Petra Kostky a řada dalších, až po Carmen Mayerovou v precizních groteskních esencích Marie Majerové či Jiřiny Švorcové.

Ukrajinský herec Stanislav Moskvin se blýskne v sólovém výstupu sovětského spisovatele Arašidova, který sice v celku inscenace působí poněkud izolovaně, ale na premiéře vyvolal potlesk na otevřené scéně.

Je otázkou, zda se publikum, zejména mladší generace, dokáže vždy dokonale orientovat v neustálých časových skocích. Jasnější je to v případě protektorátních let i emigrantské Kanady, padesátá a šedesátá léta trochu splývají v jeden proud. Ale třeba to povede diváky k touze dozvědět se o těchto pohnutých dobách něco víc. Škvoreckého literární odkaz poskytuje dostatečně poutavé poučení.

Vinohradská trilogie z dějin české společnosti 19. a 20. století je v kontextu současné dramatické i divadelní produkce opravdu výjimečný projekt. Stejně jako přínos více méně téhož inscenačního týmu všech tří inscenací v čele s režisérem Radovanem Lipusem, který má pro velká jevištní plátna s morálním poselstvím mimořádné nadání a dokáže z nich vytvořit emotivní divadelní zážitek. Danny Smiřický rozhodně stojí na vrcholu této pyramidy.

Srozumitelně naplňuje motto převzaté ze Škvoreckého Obyčejných životů: „Bolest z vědomí spousty životů blbě ztracených. Ne z vlastní blbosti.“ Jen je škoda, že není možné vidět trilogii v její úplnosti, neboť Sňatky z rozumu už nejsou na repertoáru vinohradského divadla.