Článek
Plzeňští se tentokrát inspirovali popem osmdesátých let, který oděli do elektronického hávu. Je z nich trochu diskotéková kapela, stojí však oběma nohama ve svém rukopisu vybroušeném na předchozím počinu.
Album nadto není elektronikou přeplněné, spíše jde o jakési pokrytí původního soundu, protože všechny písně lze přednést třeba jen s kytarou. Pěvecké linky zůstaly charakteristické, neboť je Mandrage umějí funkčně vymyslet. S aktuálním instrumentálním doprovodem navíc působí lehce.
Obal nového alba
Na nové desce je výrazný zpěv Víti Starého. Hlasové stopy jsou navrstvené, přínosná je práce s vokálními party a Starého výsledný výraz slouží celku jako nikdy předtím.
Stagnace trochu nastala v oblasti textů. V některých písničkách (Marmeláda, Je mi to líto) se kapela vrátila k nenáročným rýmům z prvních desek. Jsou tu ale Brouci, Sangrie nebo Chůze po provazu, které mají přesvědčivější rukopis.
Vznikla velmi taneční deska, jež vedle rytmu a svěžích elektronických zvuků sází i na zpěvnost. Nad ostatními písněmi co do hitového potenciálu stojí příjemné retro Sangrie, singloví Brouci nebo plíživě vlídná Ona se smála.
Nahrát takto pojaté album byla od Mandrage sázka na nejistotu. Výsledek je ale uspokojivý: je veselé (není na něm jediná balada) a pozitivní.
| Mandrage: Potmě jsou všechny kočky černý |
|---|
| Universal Music, 32:03 |