RECENZE: Skupina Slza začíná koncertně růst

Není tajemstvím, že na její koncerty chodí velmi mladé publikum. I v Domě kultury Sítná převažovalo, ačkoli tvrdit, že bylo jediné, by bylo mylné. V sále se bavili i dámy a pánové v dobrých letech a samozřejmě rodiče, kteří doprovodili ty nejmladší. Bylo takřka plno, a koncert začal pár vteřin po devatenácté hodině, jak bylo uvedeno v programu. Samo o sobě to bylo sympatické.

Zpěváka Petra Lexu a kytaristu Lukáše Bundila doprovázejí na pódiu klávesista Dalibor Cidlinský, jeho bratr, baskytarista Jan Cidlinský, a bubeník David Landštof. Všichni jsou zárukou toho, že koncertní provedení písniček je po profesní stránce naprosto uspokojivé, a to včetně příjemného Lexova zpěvu, který intonačně chybuje zřídka.

Kapela odehrála skladby ze svého alba, dodala k nim dvě coververze a v přídavku ještě akustickou podobu písně Celibát. Za hodinu a deset minut bylo po všem, a kdyby měl koncert trochu větší spád, bylo by dříve. Takto lze chápat Lexovy promluvy k publiku, někdy velmi polopatické, jako natahování času. Pokud jich bude v budoucnu méně, setu Slzy to prospěje.

Na tuhle kapelu se totiž nechodí za mluveným slovem, nýbrž za písničkami. Příjemnými, osobitými, popovými, melodickými a opatřenými dobrými texty Xindla X. V tom je její pravá síla, což kladenský koncert potvrdil. Jakmile začne hrát, nadto podpořena černobílou barevnou kombinací oblečení hudebníků, tancem světel a tu a tam i konfetami vystřelenými nad hlavy publika, je to výlet do světa, v němž má styl.

Písničky z prvního alba jsou vyrovnané, a tak by v koncertním repertoáru stačily jen dvě akustické vsuvky. Při té třetí už koncertu přece jenom trochu padal řetěz.

Slza má nicméně potenciál a schopnost oslovovat i publikum, které s ní bude rádo růst. Za tím je talent hudebníků, který na svém prvním turné proměňují v příjemnou neagresivní koncertní párty. Začínají růst, oproti loňským vystoupením učinili viditelný krok vpřed.