RECENZE: Skupina Foo Fighters se smysluplně rozkročila v inspiracích

Jestliže jsou respektováni jako rocková kapela mající ve svém zvuku základní prvky vzaté z devadesátých let, s novým albem Concrete and Gold své inspirační zdroje výrazně rozšířili. Dosud byla v jejich zvuku hudba ze šedesátých a sedmdesátých let chápána jen jako inspirace, tentokrát se ale v některých skladbách přímo vrhli do její náruče.

Foo Fighters nahráli nejzajímavější desku ve své kariéře – a to je již jejich devátá studiová. Je šťavnatým mixem agrese, delikátnosti, dobrého kytarového soundu a také širokou přehlídkou hudebních inspirací.

Hned úvodní skladba T-shirt jde od poklidné polohy k emotivní gradaci a v textu se dotkne neradosti z toho, že americkým prezidentem je zrovna Donald Trump. Je to ale učiněno velmi citlivě, beze zloby. Dave Grohl vždy tvrdil, že politiku ve svých písničkách nechce. Teď se to ale zřejmě už nedalo obejít.

Skladba Make It Right dýchá lehkostí funku a vokály v ní zpívají Justin Timberlake, La Dee Da (s hostující Alison Mosshart) a Happy Ever After (Zero Hour) mají atmosféru písniček skupiny Beatles, Sunday Rain má rovněž šedesátkovou náladu, jen více bluesovou, a překvapivě v ní bubnuje Paul McCartney.

V kontextu dosavadní tvorby skupiny jsou tradiční písně Dirty Water, Arrow nebo The Line, přičemž jejich zvuk osciluje mezi opravdovostí šedesátých a sedmdesátých let a nadšením z let devadesátých. Díky tomu zapadají do koncepce celého alba, nečnějí ve své jinakosti (vzhledem k novým prvkům).

Pokud se Foo Fighters na Concrete and Gold podařilo něco méně, pak jsou to refrény. Těch výrazných a rozhodně melodických je na nahrávce málo. To ale byla slabší stránka kapely i v minulosti. Tentokrát ji překonala autorskou nápaditostí a aranžemi, což je v přítomné době na hudební scéně velmi dobré řešení.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: