Článek
Miro Žbirka daroval divadelníkům skladby první kategorie, absolutní hity obdivované kritiky i velkými davy fanoušků. Čas je prověřil a Žbirku dnes klidně můžeme označit za středoevropského McCartneyho. Režisér Ján Ďurovčík by mu měl za takový materiál líbat ruce. Kvalita skladeb Mira Žbirky je univerzální, není vázána na jeho osobnost - v případě skvělé intepretace uspějí kdekoliv.
Proč tak křičíte?
Způsob, jak v Kalichu skladby nově zaranžovali, vůbec není špatný. Místy je dost vtipný, rozdováděný, jak už to v muzikálu chodí.
Bohužel intonační nejistota se projevila - zejména u mužských protagonistů. Navíc křičeli na místech, kde to vůbec nebylo potřeba. Velmi přepálené výkony vyvrcholily nešťastnou uřvanou interpretací písničky Biely kvet, jež se stala dokonalou ukázkou způsobu, jak se popový hit nemá předělávat.
Smutnou baladu, kde muž přináší květ „na rozlúčku“ a zpívá o „smútku“, necitlivě vykřičeli, jako by to byl hrozný ”odvaz”, a ještě nasadili křečovitý americký úsměv, který byl v přímém rozporu s duchem skladby (podobně dopadl song Mám čierny deň a nostalgický Múr našich lások se taky nepovedl).
Podle toho se většinou pozná, kdy umělec přistupuje k písni bez pokory, svéhlavě, málo o ní přemýšlí. Prostě neví, o čem zpívá.
Vysmátý Miro Žbirka uprostřed týmu muzikálu Atlantida
Z masy vyčnívala Marie Blahynková v roli bláznivé Majky, která nejen „nepřepaluje“, ale navíc má krásně zabarvený soulovější hlas, se kterým umí pracovat. Také Tomáš Savka cítí a s působivou dynamikou interpretuje Baladu o polných vtákoch, bohužel zrovna na předpremiéře nebyl.
Crazy story
Příběh je muzikálově bláznivý a občas nemá logiku, ale to je jev, který člověk od domácích muzikálů očekává a už se mu ani nechce kritizovat. Zbývá konstatovat, že propojení děje s hudbou má občas trhliny, oslí můstky by chtěly více ostrovtipu.
Choreografie ale nedopadla nejhůře. Herci z Kalichu rozhodně lépe tancují, než zpívají.