RECENZE: Silné písně Kabátu jdou zase do boje

Písně z v pondělí vycházejícího počinu Do pekla/Do nebe nicméně i proto čeká boj, který je s každou novou deskou těžší.

Budou se muset postavit těm silným a prověřeným tak, aby si alespoň některé získaly místo v koncertním programu a staly se evergreeny. Skladby z předešlého počinu Banditi di Praga (2010) moc dobře nedopadly, snad vyjma titulní a Ebenových holí. Nádherné Schody alespoň pomohly filmu V peřině a hrály se jako melodie na rozloučenou na jednom z turné.

Většina zbylých by přitom v repertoáru jiných skupin bez potíží obstála, Kabát jim ale už dříve vytvořil neskonale silnou konkurenci.

Je také patrné, že dvě tři písně na Banditi di Praga vůbec nemusely být (Nesahej na můj drink, Kdo neskáče není Švéd či Mouse Decadence). To možná přimělo Teplické, aby jich na novinku nasázeli jen tucet a dali jí krátkou hrací dobu. Beztak se nezapřou.

Jejich riffy jsou rozpoznatelné a tušené, melodie jakbysmet, chytrá poetika Špalkových textů přitahuje pozornost i při čtení v bookletu a typický hlas Josefa Vojtka, na novince mnohdy funkčně podpořený příjemným chraplákem Milana Špalka, vše korunuje.

Nad ostatními skladbami stojí melodický klenot o prohrané lásce Western Boogie, melancholická Valkýra a Špalkovo vkusné vyznání Houby magický. Podceňovat nelze ani sondu do hříchů církve Bang, přímočarou Do pekla do nebe, melodicky tažné Do Bolívie na banány (která má v bookletu jiný text než ve skutečnosti, protože se na poslední chvíli měnil), Myslivecký ples, hokejovou Brousíme nože nebo lingvistickou hříčku Pakliže.

Za nimi stojí ty, ve kterých refrén prohrál duel se slokou: Restaurace pana Kalvody, Pirates a Proti proudu. Kabát je totiž kapela, která umí gradujícím písním svým interpretačním výrazem pomoci, ale když je to naopak, energie se v nich trochu ztrácí.

Špalek je jako textař (slova k Pirates napsal Matěj Homola z Wohnoutu) zručný jak ve vážných sděleních, tak když vtipkuje. Umí najít dobrá témata (nevyhýbal se ani lásce) a neopakuje se v nich. Na tomto albu se nicméně obnažila jeho slabost pro věci a postavy pekelné. Mihnou se čtyřmi písněmi, ale ne, že by jim jakkoli uškodily.

Do pekla/Do nebe je lepší album než Banditi di Praga. Pro Kabát je to profesně jistě důležitý fakt. Pro jeho fanoušky ještě důležitější.