Článek
Svůj příběh Ondříček šikovně vystavěl z pohledu jediné havířské rodiny, tedy otce, matky a studenta před maturitou, který si přivede domů těhotnou přítelkyni, jež nemá žádné zázemí. Plocha dvou dílů umožňuje u čtyř hlavních postav slušné psychologické propracování, takže jejich činy a pomalu se vyostřující konflikty dávají smysl. Divák má šanci najít v nich emoce i přemýšlet, s kým vlastně soucítí.
Zatímco u dívky je situace jednoznačná (těžko nesoucítit s těhotnou studentkou, jejíž rodiče umřeli v koncentráku), u dalších postav cítíme rozpory. Otec havíř (Marek Taclík) nejdříve vypadá jako primitiv, který nejde pro facku daleko, jenže v jádru je dobrák. Jde mu o to, aby jeho syn (Oskar Hes) nemusel dělat tak hroznou práci jako on.
Sklony k cynismu projevuje spíš havířská matka (Martha Issová), která si zvykla na peníze (nejmladším divákům je nutné vysvětlit, že za komunistů brali horníci neskutečně vysoké platy) a na osobní štěstí a ideály rezignovala. Přijala dané prostředí, nevadí jí alkohol, domácí násilí, potraty ani nudný domácí sex, který bere jako daň za dobrou životní úroveň.
Soudruh ředitel jede na hon
Příběh trochu natahuje expozici, ale pomalu se rozjede a později už získává nárok na přívlastek strhující. Konflikt se rozhoří, když se tchýně těhotnou snaží vmanipulovat do ilegálního domácího potratu u své známé a diví se, že se nezkažená naivní dívka zuřivě brání. Tady měl scénář možná víc zdůraznit, proč to tchýně dělá. Hlavně fakt, že za komunismu existovaly ponižující potratové komise.
Syn a otec mezitím nastupují na nebezpečnou štolu, kterou ředitel dolu otevřel v rozporu s předpisy, protože chtěl prémie. Schyluje se k tragédii, jež otřese celým krajem.
Jiří Langmajer skvěle zahrál vedlejší roli vychytralého soudruha ředitele, který předstírá, že je parťákem havířů, ale on sám fárat nemusí, takže bezpečnost štoly ho netrápí. Odjíždí si na víkend na hon. Věrohodně působí i Issová, Taclík, Hes a další.
Vulgární chování chlapů i detaily jako masky, kostýmy a prostředí slouží autenticitě, která ve spojení se smysluplným scénářem povyšuje Duklu 61 nad průměrnou televizní tvorbu. Případné námitky, že v roce 1961 nosily trochu jiné fáračky, už spadají do kategorie hnidopišství. Jestli něco narušuje autenticitu díla, tak to jsou zbytečně vyčnívající vstupy pamětníků na začátku a na konci.
Celkové hodnocení: 80%
Premiéru filmu vysílá 27. května ČT1.