RECENZE: Šikmý kostel 2. Krajinou zasypanou uhelným prachem

Románová sága začíná rokem 1921. Autorka tak pokračuje tam, kde ukončila minulý díl. Znovu přivádí na stránky známé postavy Julku s Jurkem, Barbořiny dcery a jejich muže a děti. Ty se postupně ujímají role a provádějí dychtivě hltajícího čtenáře dalšími příběhy ze Slezska první poloviny dvacátého století.

Velká válka skončila, zdánlivě se urovnaly i spory Čechů s Poláky o těšínské území. Zdá se, že přicházejí lepší časy. I když v některých lidech stále převládá jakási pachuť z doby předešlé, která dokázala rozkmotřit i rodiny či přátele.

Život ve Slezsku je jak na houpačce. Nadějeplné dny střídají ty bídné, když například bouchne na jedné z šachet a není kam se vrátit do práce. Dlouhé měsíce pak musí horníci živořit s mizernou mzdou, kterou jim je ředitelství ochotno vyplatit.

Nebo když výbuch některé rodiny připraví o střechu nad hlavou, protože poničí jejich domy. Nad hornickým živobytím prostě neustále poletuje uhelný poprašek, který svou černotou dokáže přikrýt i něco tak nevinně krásného, jako je čerstvě napadaný sníh.

Časy lepší pomíjejí, přichází hospodářská krize a doba se nachyluje k ještě horším událostem. Národnostní tření je opět na vzestupu. Druhá světová válka zasáhne všechny bez výběru, někoho sežvýká důkladněji, někoho jen tak poválí v hubě, ale každý do jednoho utrpí, byť minimální, šrám na duši.

Šikmý kostel je silný především v tom, jak vykresluje obyčejné životy lidí, kteří jsou drceni mezi mlýnskými kameny dobových zvratů. Čtenář ví, kudy se dějiny v polovině minulého století ubíraly, ale přesto napjatě sleduje, kam autorka pošle své postavy. Je zvědavý, co s nimi asi zamýšlí a jak moc jim tentokrát naloží na bedra.

Motor knihy pohánějí všemožné charaktery, které se kloní na různé strany. Některé dychtivé a umanuté a třeba nacionálně smýšlející, jiné opatrné, myslící na dobro okolí, a především svých blízkých. Doba opět rozděluje, trhá od sebe sousedy, přátele, rodiny, milence. Mnohdy za ně rozhodne dějinné pnutí, často ale špatné rozhodnutí učiní sami.

Postavy, které stvořila Karin Lednická, jsou živoucí, přilneme k nim v dobrém i zlém. Štvou nás, máme je rádi, fandíme jim, držíme palce, sem tam bychom je přetáhli i holí, ale po dočtení máme pocit, jako by to byli naši známí, co nám právě dovyprávěli své příběhy. A ty jsou tak plasticky vylíčené, že jsme skoro jejich součástí.

Nadechujeme se, řítíme se s rozběhem, odrazíme. A přeskočíme tu vysoko nastavenou laťku. I druhý díl Šikmého kostela to zvládl. Neškobrtl, přeskočil.

Hodnocení: 95 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: