RECENZE: Sibiřské cesty biologa Martina Ryšavého

Dvakrát získal Magnesii Literu, v roce 2009 za prózu Cesty na Sibiř (dočkala se i podoby loutkového představení díky inscenaci divadla Buchty a loutky), v roce 2011 za román Vrač, na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Jihlava 2004 byl oceněn jeho etnografický dokument Afoňka už nechce pást soby a snímek Medvědí ostrovy byl v roce 2010 v kategorii dokumentárních filmů nominován na Českého lva.

Osou příběhu je autorova dobrodružná cesta na jakutské Medvědí ostrovy, kde se chystá natáčet divoké tvory, kterým vděčí souostroví za svůj název. U místních vzbuzují dokonce takový respekt, že se pověrčivě vyhýbají vyslovení jejich jména, aby na sebe nepřivolali smůlu. Lední medvědi (stejně jako v dokumentu) ovšem nehrají nijak zásadní roli, a přestože v závěru získají svůj prostor, je jim věnováno jen několik stran a smutné konstatování, že deset let po uskutečněné výpravě nejsou už v době telefonů s kvalitními kamerami jejich záběry velkou vzácností.

Kniha není členěna do kapitol, text tvoří proud vyprávění plný meandrů a odboček. Otevírá ji děsivý popis vražedného řádění ze žárlivosti přecházející v úvahu nad rozlehlostí tundry, kde při ztrátě orientace v terénu neposkytujícím téměř žádné záchytné body hrozí smrt umrznutím. Smrt je motivem, který se opakovaně vrací nejen v podobě číhajícího nebezpečí, ale také ve vzpomínkách na umírajícího otce. Navzdory líčeným dramatům a bizarním situacím si autor většinou dokáže udržet humor a nadhled.

Prostřednictvím popisu osudů lidí, s nimiž se Martin Ryšavý na svých cestách setkal, před námi vyvstává podoba obyvatel podivuhodné země, do jejichž mentality není snadné proniknout. Nejsilněji vyznívají pasáže reflektující válku na východní Ukrajině, které dokládají, jak manipulativním způsobem informovala o událostech ruská média a prorocká slova o budoucí válce z úst dobrosrdečného Rusa, který si náhle uvědomí, že v případě jejího vypuknutí by autor, jehož považuje za přítele, patřil do opačného tábora, proti kterému je odhodlaný bojovat.

Kniha se dotýká mnoha témat, od klimatických změn způsobujících tání permafrostu a uvolňování škodlivého oxidu uhličitého až po osobní život autora, který se na Sibiři téměř oženil.

Navzdory velkému množství neuvěřitelně působících příběhů odehrávajících se v různých časových rovinách nepůsobí text roztěkaně, Ryšavý jej zručně prokládá esejistickými úvahami člověka, který danou oblast z četných cest důvěrně zná, fascinuje jej, ale trvale by tam nikdy žít nechtěl.

Tundra a smrt v hutné, koncentrované podobě vrhá světlo na důvody vzniku a obsah některých předchozích autorových sibiřských filmových i literárních děl a podává obraz vzdálených končin současného Ruska, které pravděpodobně nebude nikdy možné plně pochopit.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Tundra a smrt - Martin Ryšavý (2021, pevná)