RECENZE: Show skupiny Rammstein nikdy neomrzí

Přišlo na ně více než třicet tisíc diváků. Vyprodáno bylo velmi brzy, a tak se pořadatelé s jejich manažery dohodli na druhém vystoupení, které se odbude na stejném místě v pondělí 29. května. To první trvalo i s přídavkem hodinu a půl a přineslo přesně to, co se od formace čekalo.

Přestože Rammstein přišli na pódium dvacet minut po dvacáté hodině, tedy do ještě patrného denního světla, od první chvíle dali pregnantně najevo, o co půjde. Ohnivé efekty jejich set odstartovaly i dále provázely, jiskry na pódiu doslova tekly proudem a s přibývající tmou se v plné kráse zaskvěly i světelné efekty, které byly téměř dokonalé.

Rammstein totiž použili nejenom pevně zavěšené reflektory, ale na scéně se střídavě nahoru a dolů, podle potřeby a charakteru skladeb, pohybovaly závěsné světelné panely, které takto umožňovaly vytvářet pozoruhodné souhry barev. Rammstein proto nepoužívali během koncertu zadní pódiovou obrazovku a veškeré dění na scéně bylo přenášeno pouze na dvou velkých panelech po stranách obrovské scény.

Prostor pro muzikanty byl na pódiu vytvořen ze dvou pater, přičemž při startu koncertu sjeli kytaristé Richard Kruspe a Paul Landers na svá místa „do přízemí“ na efektních zdvižích. Společně se zpěvákem Tillem Lindemannem obsadili spodní část pódia, zatímco baskytarista Oliver Riedel, bubeník Christoph Schneider a klávesista Christian Lorenz působili v prostoru nad nimi.

Ten posledně jmenovaný si přitom vybíral pro hru na klávesy nejméně pohodlné polohy a několikrát si dokonce zapnul běžecký pás, takže při hře svižně kráčel. Bylo to nicméně efektní a o to u Rammstein jde.

A tak při skladbě Zerstören rozepnul Lindemann kazajku a poněkud provokativně nechal na pásu omotaném kolem svého těla vybuchovat pyrotechniku, během Feuer frei! všichni tři ve spodní části pódia vysílali ohně z chrličů umístěných na vlastních hlavách, při Ich tu dir weh vyléval Lindemann z vědra jiskry na svého kolegu Lorenze, při Du riechst so gut sršely jiskry z rukávů obou kytaristů a v průběhu hutné coververze písně Stripped od Depeche Mode zase z jejich nástrojů šlehaly plameny. Během Du hast vyslal Lindemann nad hlavy nadšených diváků ohnivý luk a při finální přídavkové skladbě Engel se vznesl na obrovských křídlech.

Přestože výše uvedený výčet napovídá, že bylo stále na co hledět, při minulých koncertech přiváželi Rammstein efektů přece jenom více.

I s přídavky v Edenu zahráli sedmnáct skladeb. Lindemann se tradičně při svém zpěvu intonačně trápil, nicméně charismatu má tolik, že to ve finále v podstatě nevadilo. Jeho hlas byl navíc rafinovaně zasunut do masy kytarových riffů, rytmického tepotu i klávesových partů, takže nad ostatní nevynikal a působil spíše jako další nástroj. Zvuk celého koncertu byl slušný, ačkoli v okamžicích, kdy Rammstein hráli své překotné riffové pasáže, se nástroje slévaly do agresivní a méně čitelné masy.

Kapel nabízejících takovou show na světě mnoho není a Rammstein patří k těm nejlepším. Jejich první pražský večer i proto potvrdil, že jejich přístup diváka jen tak neomrzí.

V roli předkapely zahrála česká parta Kurtizány z 25. avenue, a byť je svým založením spíše klubová, odvedla solidní práci a její dobrý výkon (i přes tradiční zvukové těžkosti, které provázívají všechny předkapely) byla pozornými diváky po zásluze odměněna.