Článek
Sólem na perkuse ho nastartovala bubenice Elijah Woodová, a zpěvačka poté dokráčela na pódium z tribuny cestou mezi diváky. S úvodní písní Life’s About To Get Good to vypadalo, že značná část diváků bude po celou dobu stát a tančit. Bohužel se to nestalo.
Shania Twain přitom začala výtečně. Od první chvíle jí dobře sloužil hlas, jenž v minulých letech léčila kvůli tomu, že zeslábl, a dokonce jí na nějaký čas vypověděl službu. Zvuk setu byl od začátku výborný a na úvod vybrané písně (Come On Over, Up!, Don’t Be Stupid (You Know I Love You)) zafungovaly skvěle.
V soundu její živelné kapely, jejíž členové na scéně neměli jedno vybrané místo, leč objevovali se na různých, se zpočátku countryového nádechu příliš nedostávalo. Volba padla především na písně z nejúspěšnějšího zpěvaččina alba Come On Over (1997), kterého se dodnes celosvětově prodalo více než čtyřicet miliónů kusů a patří k nejúspěšnějším deskám hudební historie.
Úvodní skladba a Poor Me nicméně výrazně připomněly, že jí loni vyšlo album Now, nové po patnácti letech. Podle něho se také probíhající turné jmenuje.
Shania Twain vystoupila v Praze poprvé.
Potom však přišlo bubenické sólo Elijah Woodové, fádní a pro spád koncertu rušivé, a záběry kamer na v publiku vybrané dvojice lidí, po kterých grafika na promítacích panelech chtěla, aby se políbili (což je nápad spíše hloupý), a řetěz pomyslného dobře rozjetého koncertního kola spadl.
Podstatná část diváků, kteří se od začátku dobře bavili a stáli vedle svých židliček, se posadila a bylo na Shanie Twain, aby v tomto ohledu začala znovu. Vezmeme-li v potaz, že jí předtím k tomu, aby je postavila na nohy, stačil pouhý nástup na pódium, byla možná i trochu naštvaná.
Další skladby v sobě už měly výraznou přiznávku countryového základu, jenž je šikovně smísen s popem. Jsou to dvě základní žánrové ingredience, které třiapadesátiletá Shania Twain (vlastním jménem Eilleen Regina Edwardsová) na své klikaté hudební cestě používá.
Na začátku závěrečné části večera se přesunula na malé pódium uprostřed haly, kde s akustickou kytarou (na kterou však moc nehrála) a za doprovodu kapely zazpívala hitovku You’re Still The One. Vypadalo to, že koncert opět nabírá obrátky a startuje do grandiózního finále.
To by ale zpěvačka nesměla dostat chuť fotit se, objímat i povídat si s fanoušky a věnovat tomu řadu minut, během kterých mohla zpívat a její kapela hrát. Nadto po skladbě More Fun bylo několik jejích písniček představeno prostřednictvím krátkého úseku z videoklipu, což byl velmi neživý moment celého koncertu. Proč byl zakomponován téměř na závěr, kdy měl program na pódiu zvolna gradovat, je otázka.
Shania Twain a její koncertní vokalisté.
Potom už Shania Twain servírovala písně tak, aby se publikum zase roztančilo. K interpretaci Party For Two a Swingin’ With My Eyes Closed si pozvala švýcarského písničkáře Bastiana Bakera, jenž se předtím ujal role předskokana jejího vystoupení. Při tom sám s kytarou předvedl, že z něho velká hvězda neroste, neboť nemá dost charismatu ani jako zpěvák, ani jako skladatel. Navíc předvedl jedno z nejméně nápaditých provedení písničky Hallelujah od Leonarda Cohena. Patnáctileté dívky ji na českých pěveckých soutěží zpívají lépe a zajímavěji.
Přes všechna úskalí a pocit, že by dramaturgie koncertu zasloužila drobné úpravy, dospěl pražský set Shanii Twain k noblesnímu finále. I v něm mu pak vedle dobře zvolených písniček velmi pomohlo jeho pódiové zpracování.
Scéně vévodilo pět obrovských video kvádrů, jež pohybem a pomocí projekcí měnily vizuální podobu pódia podle záměru výtvarníka a nálady skladeb. Zpěvačka i muzikanti se navíc zhusta objevovali přímo na nich a putovali leckdy vysoko nad hlavy diváků. Chvályhodné je, že součástí projekcí byl často tvůrčí umělecký nápad. Pohled na scénu tedy nabízel opravdovou pastvu pro oči.
| Shania Twain |
|---|
| O2 arena, Praha, 6. října |
Hodnocení: 80%
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: