RECENZE: Secesní Alfons Mucha v zrcadle své doby

V bývalé zámecké jízdárně najdeme jak nejvýznamnější plakáty, tak Muchu jako tvůrce historických obrazů. Kurátora Patrika Šimona však zajímal především jiný problém. Byl Mucha osamocený génius evropské secese, jak bývá občas představován, nebo je jeho výtvarná tvorba pevně zakotvena v umění své doby?

Na podobnou výzvu může odpovědět pouze dobře připravená umělecká konfrontace. A tak na Hluboké vedle Muchy najdeme ze státních i soukromých sbírek působivé obrazy jeho českých současníků Hynaise, Marolda, Maška, Brožíka a Pirnera, také francouzského akademika Cabanela nebo vídeňských historických malířů Makarta a Romaka.

Ukazuje se, že Mucha do sebe vstřebal různé vlivy, že jeho nápady vyrůstají z širšího podhoubí akademické malby, že se uměl poučit, ale najít i svůj osobitý a nenapodobitelný styl.

A měl také štěstí. V Paříži dokonale okouzlil Sarah Bernhardtovou. V sérii plakátů určených pro ni se nejvíce projevil jeho talent velkého dekoratéra se smyslem pro ornament i krásu ženské postavy. Sama herečka prý nebyla nijak oslňující kráskou, ale díky Muchovi se stala půvabnější a atraktivnější. Snad proto se objevil i její značný zájem o jeho umění, kterým vstoupil na pařížské bulváry.

Část výstavy představuje Muchovu cestu ke slávě. Organizátoři na Hlubokou přivezli z Brna i nejranější známou Muchovu malbu - dekorativní paraván Zefyr a nymfa, na kterém pracoval jako dvaadvacetiletý mladík. Zkoušel tehdy poprvé nahé postavy v monumentální tvorbě, možná v něčem trochu neuměle, ale s velkou odvahou i přirozeným talentem.

Patrik Šimon dále rozkrývá před návštěvníky Alšovy jihočeské galerie Muchův zájem o zobrazení ženské figury. A je to opět Alfons Mucha v zrcadle své doby, jak zní název výstavy. Dává možnost přímého srovnání s akty Pirnera, Kupky, Županského nebo neprávem opomíjeného, ale ve své době slavného Františka Dvořáka-Brunnera. Představuje se tak atraktivní svět pařížských i pražských modelek, nočních kabaretů, společenských salónů i divadelních představení, ale k vidění je také série intimně působících Muchových portrétů zachycujících nejednou tvář jeho dcery Jaroslavy.

Tak jako výstavu otevírá Zefyr a nymfa z Muchova mládí, uzavírá ji historická kompozice Mistr Jana Rokycana na koncilu v Bazileji, kterou zapůjčil Městský úřad v Rokycanech. Třiasedmdesátiletý rodák z moravských Ivančic se v ní vrací k pramenům, se kterými nikdy neztratil kontakt – k evropské akademické malbě druhé poloviny 19. století.

V Alšově jihočeské galerii je Muchova bilance souběžně s dvěma dalšími výstavami. Jedna pod názvem Tvrzení moderny představuje vybraný soubor špičkových děl českého komorního sochařství na cestě od symbolismu ke kubismu ze sbírky Železných. Druhá nabízí odvrácenou tvář moderny začátku 20. století – dílo Muchových současníků Alfreda Kubina a Saschi Schneidera, kteří zachycují strach v podobě fantazijních vizí. I tyto výstavy nabízejí zamyšlení nad tím, jaký byl odkaz, který zanechal Mucha českému a evropskému umění.