RECENZE: Sebeplagiát je zbraň AC/DC, ne slabina

AC/DC je skupina, která si zaslouží přídomek „fenomenální“. Skládá a prezentuje vynikající, osobité a v řadě případů nezapomenutelné písně, což je důsledek její geniality, respektive geniality tvůrců. Vystačí si přitom s jednou vymyšleným přístupem i zvukem. Respekt má i za to, že našla elektrizující sílu v rockové jednoduchosti.

Není divu, že dnes už členové kapely nechtějí přicházet s riffy, které by se zásadně odchýlily od vyzkoušeného a úspěšného vzorce. Proto jsou některé z těch na nové desce velmi povědomé, vlastně prezentované jen trochu jinak, ať už co do tempa nebo pořadí akordů. Jenže sebeplagiát je zbraň Australanů, ne slabina.

AC/DC fungují tak, že jsou skladby navlečené na kytarový riff, který se jimi spolu s charakteristickým chraplákem Briana Johnsona proplétá a vše pevně sedí na skvělé rytmice. Někdy je písnička více bluesová (Demon Fire), jindy melodická (Through The Mists Of Time), tu zase třeba mystická (Witch’s Spell).

Z desky pak vyzařují odkazy na zmíněnou Back In Black. Má to co do činění s okolnostmi a sestavou, která čtyřicet let staré album nahrála. Poprvé tehdy v kapele stál u mikrofonu Brian Johnson, kytaru třímal Angus Young, na baskytaru hrál Cliff Williams a za bicí soupravou seděl Phil Rudd.

Když k těmto čtyřem přidáme Stevieho Younga, jenž nahradil zesnulého kytaristu Malcolma Younga, dobereme se současného složení. A též toho, že i Power Up je pro AC/DC nový začátek po smrti člena kapely. V roce 1980 se vyrovnávali se skonem zpěváka Bona Scotta, teď s úmrtím kytaristy Malcolma Younga, jenž zesnul v roce 2017.

AC/DC znějí na novince čistě, přehledně a vyzařují mladistvou vzpurnost. Nálada písniček prozrazuje, že se ve studiu stále dobře baví a znají svou cenu. Výsledek je proto zábavný a jeden si nedovolí při poslechu skladeb přeskakovat.

Na albu Power Up se muzikanti zkrátka nezpronevěřili tomu, co vybudovali, a jsou stále silní a přesvědčiví.

Hodnocení: 75 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: