Článek
Za tajuplnými názvy povídek jako Umělá inteligence, Stařecké skvrny nebo Piknik s Annou rozehrává příběh ctitele dcery imigrantů ze sousedství zapleteného do vyšetřování její vraždy, kdysi usedlé matky prožívající náhlé milostné vzplanutí nebo nevěrného politika, který se na smrtelné posteli kaje ze svých dávných prohřešků.
Schlinkovy postavy se loučí nejen s blízkými osobami, ale dávají sbohem i silným a nevhodným pocitům, nenaplněným tužbám či známostem postrádajícím perspektivu. Opuštění v jeho podání nabývají interní i explicitní podoby. Věhlasný německý prozaik znovu demonstruje svůj nebývale vytříbený jazyk, jímž čtenáři nikdy nepředkládá více, než považuje za nutné. Jeho konzervativní styl v tom nejlepším smyslu slova nabízí všechny podstatné záležitosti a zpola skryté detaily k dosažení precizního vyznění.
Důležitým motivem se opět stává spletitost mezilidských vztahů, mezi nimiž stojí v popředí nerovné svazky věkově rozdílných partnerů a neoddělitelnost ne vždy šťastné minulosti od obdobně pošmourného přítomného stavu.
Barvy loučení mohou být temné, pastelové, ale také nevýrazné. Paleta spisovatelova pera disponuje všemi z nich.
| Bernhard Schlink: Barvy loučení |
|---|
| Odeon, překlad Jana Zoubková, 200 stran, 299 Kč |
Hodnocení 85 %
Může se vám hodit na Zboží.cz: