Článek
Název lze chápat v několika významech, kdy hlavní je jméno ulice mezi hampejzy v Krakově, jak se v době vlády Ferdinanda I. Habsburského jmenovala chudobná čtvrť na břehu Vltavy, těsně u řeky, před branami Nového Města pražského. Právě tam byla zavražděna nevěstka Agnežka a právě Jiří Adam z Dobronína během pátrání objevil i mrtvolu známého frejíře Plichty z Adlaru. Hejtmana Slánského kraje, hlavně však bratra Valkouna z Adlaru, sekretáře královského vojenského hejtmana Jiřího z Lokšan.
Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška.
Písaře proslulého zájmem rozmotávat záhady o vyhledání údajně ztraceného bratra požádal sám mocný Valkoun z Adlaru, a sice pod záminkou, že se spolu s ním ztratily důležité listiny z tajného sejfu. Víc mu povědět nechtěl, vše zavánělo „vojenským“ tajemstvím. Ze smrti nevěstky Agnešky byla obviněna její parťačka Monika, pracující také v hampejzu u Uličky hanby pro jistou paní Sabinu. Dávnou lásku mladého tehdy královského úředníka Jiřího Adama, dnes majitelku nejen hampejzů v Krakově, ale i prosperujícího luxusního nevěstince na Starém Městě pražském.
Nadívané placky, zelný salát i křepelky
Tolik snad lze v případě poutavé detektivky prozradit, protože v ohrožení se ocitne nejen samotná Sabina, ale i Jiří Adam z Dobronína, který dokonce díky zavilé nenávisti novoměstského rychtáře Řehořka, vyšetřujícího obě vraždy, okusí tvrdé lože městského vězení. Prý je podezřelý ze zabití Plichty z Adlaru, protože byl nad jeho mrtvolou spatřen a bez domluvy „utekl“.
Opusťme nyní žánr detektivky a podívejme se na Vondruškovu prózu z hlediska kulinářského. Autor totiž hledí nejen na historickou věrnost prostředí, kdy královský písař bydlí v ulici Kaprově, ale v tomto svazku nabízí i pohled do jídelníčku. Nejen jeho písař, ale i Sabinin synovec Martin, vězením potrestaní měšťané Petr a Jíra či sám Valkoun z Adlaru snídají i obědvají.
Zpravidla bílý či černý chléb. Máslo, trochu sýra. Vařené vejce, oloupaná jablka. Ve větším luxusu krvavá jelita či makové koláče. To vše zapité vodou, lokem vína či holbou piva. A poté třeba placky naplněné masem, prosnou kaši, opečenou šunku, jemný sýr, pečené křepelky, to vše doplněné zelným salátem. Docela dobrá inspirace.
Jestliže se vrátíme k příběhu, pak Vondruška nabízí zajímavou spleť dobového „klientelismu“. Turek dával pokoj, na hranicích byl klid, a tak se vojenský hejtman Jiří z Lokšan staral hlavně o zásobování vojska. Veškeré výdaje kontroloval prezident královské rady Zdeněk Pětipeský, jehož žena byla Anna, rozená z Lokšan. A na výdaje půjčoval králi peníze jistý Eberhard, kdysi mincmistr jáchymovských Šliků, jehož dcera Marie byla jako z udělání manželkou samotného Valkouna z Adlaru. A za obilnici českého království bylo považováno Slánsko, spravované nebohým Plichtou z Adlaru...
Že by to cosi připomínalo? I historická próza může oslovovat čtenáře naprosto současným poznáním. I když je to „jen“ literární příběh. Není divu, že je čtenáři vyhledávaný.
| Vlastimil Vondruška: Ulička hanby |
|---|
| Moba, 224 stran, 269 Kč |