RECENZE: S humorem o nevěře a prohřešcích

Od toho je tu Alibi na klíč, firma nesoucí stejné jméno jako francouzská komedie, která dnes vstupuje do kin.

Greg Van Huffel vycházel při zakládání firmy z toho, že každý má nějaký ten malý nebo velký hřích. A tak se svými dvěma zaměstnanci vyrábí klientům neprůstřelná alibi.

Třeba sádrový límec a invalidní vozík, na němž převlečeni za řidiče sanitky přivezou opozdilce manželce i s historkou o původu zranění. Z manžela, jemuž hrozí křik, pláč a možná vyhazov, je rázem hrdina.

Scenárista a režisér Philippe Lacheau, který ve filmu i hraje hlavní roli, dobře věděl, že tento jeden – byť docela vtipný nápad – na celý film nestačí. A tak obsadil firmu vedle svojí postavy šéfa Grega dvěma vtipně napsanými postavami. Žárlivým Augustinem a nováčkem Mehdim, který trpí narkolepsií, což znamená, že zcela nevhodně usíná.

Gregovi pak seslal do cesty půvabnou, ale nekompromisně pravdomluvnou Flo, která bytostně nesnáší lži, podvody, nevěru, tedy všechno to, co Gregova firma kryje. Ten se tedy úspěchy svého podnikání nejen nemůže své lásce pochlubit, ale dokonce raději svou profesi zatluče.

To všechno režisér Lacheau sdělí v rychlém střihu a svižném tempu v první čtvrtině filmu. Hlavní zápletka ale přichází teprve ve chvíli, kdy Greg na seznamovací večeři s Floinými rodiči zjistí, že pan otec je jeho spokojeným pravidelným klientem. Vyděsí je to oba stejně.

Herecké obsazení je velmi dobré, pozornost se nesoustředí jen na oba hlavní hrdiny v podání Lacheaua a Elodie Fontanové, ale prostor využijí i Julien Arruti a Tarek Boudali v rolích Gregových zaměstnanců a vynikající Nathalie Bayeová a Didier Bourdon jako Floini rodiče.

Alibi na klíč není originální ani nejvtipnější komedie na světě. Má ale docela osobitý humor, který zahrnuje nejen věci související bezprostředně s hlavní zápletkou. Je příjemně politicky, rasově i sexuálně nekorektní, občas si zahraje s černým humorem, jsou v ní šikovně využité odkazy na jiné filmy.

Nejdůležitější ale je, že je promyšlená, gagy mají pointu, která leckdy přijde až po delším čase, ale o to víc zafunguje. Sice se ve filmu neustále dějí věci postavené na náhodě, divák si postupně může klást otázku, jak mohla být firma tak úspěšná, když všichni tři chlápci dělají tak šílené blbiny a ještě se jim smůla lepí na paty, ale nešť.

Za trochu obyčejné legrace šel by divák světa kraj a v současné (nejen české) kinematografii by se prošel opravdu velmi daleko. Kvalitních komedií je obecně jako šafránu a každý aspoň docela příjemný kus člověk uvítá.