Hlavní obsah

RECENZE: Rusalka jako divadelní coming out

První premiéra Daniely Špinar po jejím odchodu z postu šéfky Činohry Národního divadla v Praze se odehrála 29. října v produkci Divadle Letí ve Vile Štvanice. Rusalka odkazuje ke Dvořákově opeře, podtitul hladní vodina spíš k tomu, že ne vše bude tak, jak jsme zvyklí.

Foto: Dita Havránková

Patrik Děrgel a Marie Machová v inscenaci Rusalka – hladní vodina.

Článek

Málokterý coming out byl tak mediálně sledovaný tak, jako když režisérka Daniela Špinar před rokem oznámila, že prochází tranzicí z muže na ženu. Teď se rozhodla pro divadelní coming out v podobě inscenace, v níž nesoulad těla a identity učinila stěžejním tématem.

Příběhu předchází diskuse s diváky moderovaná herečkou Zuzanou Zlatohlávkovou, která posléze ztělesní postavy Čarodějky a Cizí kněžny, a to na téma transgenderu. Na první repríze byli diváci poměrně sdílní a až na jednu výjimku k tématu vstřícní. Mezi diváky jsou usazeni a diskuse se účastní i herci Marie Machová (Rusalka) a Patrik Děrgel (Princ).

Po zhruba patnácti minutách se rozbíhá příběh Rusalky, jež pro svou lásku k Princi podstoupí proměnu své identity víly na tu lidskou. Iniciační obřad s ní provede Čarodějka, která ji obdaří tělem, ženskými šaty a lodičkami na vysokých podpatcích, v nichž Rusalka klopýtá k novému životu. Hraje se seškrtaný text libreta Jaroslava Kvapila, v němž Princ je upoután Cizí kněžnou a Rusalka bolestně prožívá jeho zradu.

Nic však příliš nenaznačuje avizované téma, až když do Kvapilovy básně začnou pronikat autorské texty Daniely Špinar, jež ovšem s postavami původního příběhu příliš neladí. Cizí kněžna poté, co Prince svádí okatě ženskými prostředky, vzápětí pronáší plakátový monolog, v němž horlí proti své ženské roli. Poněkud překvapivě a nezmotivovaně provádí na konci svůj coming out Princ, který se stává ženou, a (ještě překvapivěji) na sebe bere Rusalka jeho mužské šaty.

Postavy jednají nikoli po logice příběhu, ale z autorské vůle režisérky se stávají až příliš zřetelně jejími mluvčími a celá inscenace působí vykonstruovaně jako pohádka zakončená avizovaným i zahozeným happy endem. Je to škoda, protože právě skrze Rusalčinu nejistou identitu v lidském světě měla potenciál k tématu promluvit. Zůstalo ale jen u nedotaženého pokusu o divadelní coming out. A to i při ocenění hodných hereckých výkonech všech tří představitelů.

Daniela Špinar: Rusalka – hladní vodina
Režie Daniela Špinar, scéna Lucia Škandíková, kostýmy Linda Boráros, hudba SOPHIE. Premiéra 29. října ve Vile Štvanice, Praha. (Psáno z první reprízy 30. 10. 2022.)
Hodnocení: 50 %

Může se vám hodit na Firmy.cz: Divadlo VILA Štvanice

Související témata:

Související články

RECENZE: Past na diváky

Detektivní hru Agathy Christie Past na myši uvedlo pražské Divadlo na Vinohradech jako první premiéru sezony. Titul se zde kupodivu hraje poprvé, ačkoli od...

Výběr článků

Načítám