RECENZE: Rumunský dokument Colectiv má dvě oscarové nominace

Strhující film o korupcí prolezlém zdravotnickém systému i státním aparátu získal už Evropskou filmovou cenu a vyhrál i Mezinárodní festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět.

Režisér Alexander Nanau v něm sleduje události, které následovaly po tragickém požáru v bukurešťském hudebním klubu Colectiv, při němž v roce 2015 uhořelo zejména vinou nedostatku nouzových východů dvacet sedm mladých lidí. Tragédie vyvolala obří demonstrace, které vyústily až v pád sociálně demokratické vlády, jež byla vystřídána vládou odborníků s omezeným ročním mandátem do příštích voleb.

Jenže se záhy ukázalo, že těch sedmadvacet mrtvých není konečná bilance. V následujících dnech zemřelo ještě dalších třicet sedm popálených lidí, jejichž zranění však rozhodně nebyla fatální. Zemřeli vinou nedostatečné zdravotní péče. A jak cynicky řeklo vedení jedné z nemocnic, jejíž pacient zemřel na sepsi, protože ho včas nepřepravili do lépe vybavené vídeňské nemocnice, také „chybou komunikace.“

V té době vstoupili na scénu investigativní novináři ze sportovního deníku, kteří se začali ptát a také přinášet veřejnosti odpovědi. Novinář Catalin Tolontan, který je hlavní postavou první části filmu, například ve veřejnoprávní televizi ukázal dokument, který dokazuje, že aktivní látka v nejvíc používaném dezinfekčním prostředku byla desetinásobně zředěná.

„Jde o nejnebezpečnější nemocniční bakterie v Evropě. Byla to lež, když stát v prohlášení tvrdil, že podmínky v nemocnicích byly ideální jako v Německu, že všechno probíhá perfektně,“ uvedl.

„Nejlepší investigativní žurnalistiku dělá sportovní deník. To je stav našich médií,“ zazní na jedné z demonstrací a další odhalení se stupňují jako v nejnapínavějším thrilleru.

Nanau, který film více než rok točil, a ještě déle s Danou Bunescu a Georgem Craggem stříhal, vystavěl snímek s takovou precizností a napětím, že má divák pocit, jako by sledoval skvěle napsaný příběh a jen s hrůzou si uvědomuje, že jde o realitu. Včetně velmi intimních a emotivních záběrů na jedinou z přeživších obětí, jejíž znetvořené tělo a snaha vyrovnat se s následky působí jako velké memento.

Další pátrání ukazují, že jistý profesor plných osm let informoval zpravodajskou službu o tom, že zmanipulovaná výběrová řízení na dezinfekční prostředky v důsledku vraždí lidi v nemocnicích. Zpravodajská služba potvrzuje, že poslala úřadům na 150 zpráv o infekcích v nemocnicích, ale že se „někde zasekly.“

Vychází najevo, že ředitel jedné nemocnice nutil své účetní vystavovat smlouvy a proplácet faktury, a vyvedl tak desítky milionů eur, za které si tamní primátor postavil soukromou kliniku ve Švýcarsku.

Film však zároveň ukazuje, že novinář, byť sebelepší, může odhalovat, ale konat musí někdo jiný. Hrdinou druhé části filmu je nový ministr zdravotnictví Vlad Voiculescu, bývalý aktivista, bojující za práva pacientů. Ten se snaží o nápravu a nechává nahlédnout pod pokličku nejen svého úsilí o reformu zkorumpovaného systému, ale také překážek, jimž je nucen čelit. Jenže jak se blíží volby, ministr odbornické vlády ví, že jeho snaha je marná.

A v marnost do určité míry ústí i vyznění filmu. Ale právě jen do určité míry. Především totiž ukazuje, že nic se nemá vzdávat, byť momentálně a v tuto chvíli se to zdá beznadějné. Neboť Vlad Voiculescu se stal „po filmu“ novým ministrem zdravotnictví.

„Když se tisk klaní před úřady, pak úřady špatně zacházejí s občany. Děje se to tak vždycky, na celém světě. A stalo se to i u nás,“ říká Tolontan a přes něj i jeho spolupracovníky vzdává film hold všem poctivým novinářům, kteří se nedají zastrašit.

Colectiv vyznívá v době, kdy celým světem už rok otřásá pandemie a všechny problémy s ní související, logicky ještě aktuálněji než v době, kdy vznikal, tedy v době předcovidové. Že se právě nyní dostává až na pomyslné nejzářivější výsluní, je asi náhoda. Ale možná také ne. Korupce je vřed vražednější než jakákoli nemoc, a není ve světě zdaleka jen jeden rok.

Hodnocení 90 %