Roger Waters z Pink Floyd | Recenze koncertu

Článek

Kolem turné This Is Not Drill, na jehož evropské části Waters je, bylo od prázdnin loňského roku rušno. Bývalý člen Pink Floyd se tehdy vyjádřil k válce na Ukrajině tak, že pobouřil nejen své odpůrce, ale i ty, kteří s ním spíše sympatizovali.

Amerického prezidenta Joea Bidena nazval válečným zločincem a napsal dopis Oleně Zelenské, v němž ji žádal, aby uplatnila vliv na svého manžela, ukrajinského prezidenta, a přiměla ho válku ukončit. Mnozí jej osočili z toho, že sympatizuje s Ruskem a Putinem.

V důsledku toho zrušili polští politici jeho dva plánované koncerty v Krakově. Dvě nachystané pražské zastávky se mu však ani na chvíli, obrazně řečeno, nevzdálily. Protesty lidí u nás byly před koncertem sporadické, odehrávaly se jen na sociálních sítích, a v den konání prvního vystoupení se před O2 arenou politikou nikdo nezabýval.

Waters uvnitř nechal postavit pódium ve tvaru kříže uprostřed plochy. Nad ním visely obrovské LED stěny, rovněž ve tvaru kříže, které měly v celé show klíčovou roli. Odehrávala se na nich obrazová poselství, na nichž dnes Watersovi záleží. Ne že by se to nedělo na jeho minulých vystoupeních, tentokrát ale přitvrdil. Párkrát během večera k tomu ještě přidal tematické promluvy, přičemž při jedné z posledních už diváci v hale lehounce pohvizdovali.

Před vystoupením přítomné požádal, aby nepoužívali mobilní telefony, což nevyslyšeli, a také vzkázal těm, kteří mají rádi jeho hudbu, ale ne jeho názory, že by měli zamířit spíše do baru.

Postupně pak obrazem označil poslední americké prezidenty za válečné zločince, za uši dostali i vůdci Ruska a Číny, podpořil Black Lives Matter, hnutí protestující proti policejní brutalitě a rasové nerovnosti, práva sexuálních menšin, domorodé Američany a mnoho dalších lidí či aktivit.

Koncert tak proměnil v multimediální zážitek, který byl vzrušující i rozčilující, to druhé pro ty, kteří žádný politický názor nemají a přišli hlavně na hudbu.

Koncert začal skladbou Comfortably Numb ve vzletné verzi z loňského roku. Následovaly další kousky od Pink Floyd, mezi nimi i ty, které Waters na předešlých turné nehrál, a k nim přibyly i některé skladby svázané s jeho sólovou tvorbou. Rozdíl v jejich pojetí příliš patrný nebyl, pokaždé jde o silné melodické motivy vpletené do instrumentálních ploch, které hýřily bravurním provedením od všech členů doprovodné kapely, jistými vokálními linkami a cíleně pracovaly s dynamikou, napětím i gradací.

+8

Velká část nabídnutého materiálu Pink Floyd byla čerpána ze zlatého období kapely mezi lety 1973 až 1979. Většina písní pocházela z desek The Dark Side of the Moon a The Wall.

Waters se po rozlehlém pódiu pohyboval rozvážně, přece jenom je mu už devětasedmdesát, a tak, aby jeho blízkost mohli v hale stejnou měrou vychutnat diváci na všech světových stranách. Zpíval bez nástroje, hrál také na baskytaru i klavír a upřímně se radoval s každou pozitivní reakcí publika, ať už přišla na písničku, anebo nějaké jeho poselství.

České publikum ho nicméně bere především jako prodlouženou ruku skupiny Pink Floyd, ne jako politického komentátora. Jakkoli muselo vzít zavděk vším, co se mu rozhodl nadělit, hudba ho evidentně pohltila především.