RECENZE: Rocketman. Film, po němž budete mít Eltona Johna rádi

Nejen proto, že Elton John do Cannes přijel, fotil se i zpíval se svým hereckým představitelem Taronem Egertonem, ale hlavně proto, že režisér Dexter Fletcher natočil velmi dobrý film.

Z filmařského hlediska lepší, než je nedávný megahit Bohemian Rhapsody, který Fletcher mimochodem dokončoval po Brianu Singerovi, jenž z něj odešel. Srovnání těch dvou se nelze vyhnout, neboť v obou případech jde o životopisný film o britské hudební legendě. Obě tyto legendy trpěly svou homosexualitou, byly závislé na drogách a obě byly (Elton John samozřejmě stále je) geniálními hudebníky.

Je tu ale zásadní rozdíl. Bohemian Rhapsody stojí i padá s popularitou kapely Queen a jejího již mrtvého frontmana Freddieho Mercuryho a využívá jako vrchol filmu legendární vystoupení na koncertu Live Aid v roce 1985, které dodnes dokáže i v kině samo o sobě zvednout lidi ze sedadel. Nepochybně i díky tomu se stala Bohemian Rhapsody s tržbami téměř miliardy dolarů komerčně nejúspěšnějším filmem o hudební osobnosti v dějinách.

Naproti tomu Rocketman je film, který může ocenit i ten, kdo dosud vůbec nebyl milovníkem hudby Eltona Johna. A jeho samotného si mnohý divák možná teprve po zhlédnutí snímku zamiluje, na čemž má lví podíl vynikající filmařská volba obsadit do hlavní role Tarona Egertona.

Snímek začíná ve chvíli, kdy Elton John v neskutečně výstředním kostýmu vstupuje do léčebny a zpovídá se ze všech svých závislostí, hříchů a zásadních životních okamžiků. Dexter Fletcher, scenárista Lee Halle a samozřejmě Elton John, který je koproducentem, a tudíž na film dohlížel, zvolili tento rámec velmi chytře. Díky formě útržkovitých vzpomínek ústřední postavy mohli libovolně nakládat s časem, vybírat jen to, co se do stavby a dramaturgie filmu hodilo, a nakládat s tím podle libosti a v zájmu filmu (a samozřejmě i Eltona Johna).

Rozhodně to nepůsobí, jako by se zpěvákovi stavěl pomník ani že by chtěl něco zásadního skrývat. Naopak, s každou částí úvodního kostýmu jako kdyby odhazoval jednu slupku své osobnosti za druhou.

Vracíme se s ním tedy do dětství, kdy malý Reginald Dwight, jak se Elton John původně jmenoval, strádal nedostatkem rodičovské lásky. Ale objevil v sobě lásku k hudbě a nesmírný talent, když už ve čtyřech letech hrál jen podle sluchu na klavír. Sledujeme jeho koncertní začátky v hospodách a zažijeme setkání s textařem Berniem Taupinem (hraje ho výtečně Jamie Bell), jehož texty otevřely zavalitému brýlatému mladíkovi dveře k počátkům kariéry.

Dojde i na první přiznání homosexuality a vztah s manažerem Johnem Reidem, který mu přinesl velké zklamání, když ho jen využíval ve svůj prospěch. A dojde pochopitelně i na slávu a výstřednosti, za nimiž je cítit osamělost klauna, který v jednom okamžiku sedí smutně sám v šatně a vzápětí z jeho vystoupení šílí celý stadion. Dojde i na klišé, která už k životopisným filmům patří, ale určitě je v něm více filmařské fantazie než v Bohemian Rhapsody.

Taron Egerton jako Elton John je ovšem jedním slovem úžasný. Zatímco Rami Malek a jeho maskéři se snažili o co nejvěrnější fyzickou podobu s Mercurym, Egerton vystačil s málem. Rozhodně například nemá nadváhu, je pohledný a extravagantní oblečení ani výstřední brýle nešokují, protože mu nesmírně sluší.

Všechny pocity, úzkosti a stavy mysli svého předobrazu ale vyjadřuje zevnitř, takže se mu nakonec opravdu skoro podobá. Skvěle se naučil všechny písničky, ale rozhodně se nesnaží Eltona Johna imitovat, což byl největší problém Maleka jako Mercuryho, byť to divákům ani americké filmové akademii, která herce ocenila Oscarem, zjevně nevadilo.

Některé písničky Eltona Johna zpívají jiné postavy, některé mají muzikálové aranžmá, vše ale slouží celku. Slouží dobrému filmu o jedné velké žijící hudební legendě i o tom, jak nesnadné je najít v životě sám sebe, když se člověk liší od většiny.

 Celkové hodnocení 85 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: