Článek
Zkompletování celého počinu ozřejmilo to, co bylo předtím patrné, ale nepotvrzené větším počtem skladeb. Je talentovaný autor, který umí napsat dobrou melodickou píseň. Přitom takříkajíc netlačí na pilu. Kouzlo jeho kousků je v tom, že si posluchače získávají přívětivostí, přehledností a v neposlední řadě zvukem. Nejsou agresivní ani laciné.
Když pro ně Robin Mood a producent Kenny Rough, další výrazná postava současné liberecké scény, vymýšleli zvukový a aranžérský kabát, nechali se vést prastarou poučkou o tom, že dobrou skladbu lze zbavit zvukových vrstev a nepřijde o svůj charakter. Každou z těch na desce lze tedy zahrát pouze s kytarou a ony zůstanou smysluplnými.
Obal alba Na Měsíc.
Pokud bychom hledali nejsilnější, jsou to úvodní Mizim, Zámky z papíru, Nahoru, Dáma, Na Měsíc, Démoni a především Bouřka, která album uzavírá. V tom momentě už posluchač ví, kde jsou silné stránky Robina Mooda. On to jejím prostřednictvím potvrdí v noblesním balení i sympaticky naléhavém výrazu.
Texty odpovídají obvyklým popovým parametrům, neurazí ani nenadchnou. Občas nicméně neobešly fráze, což je nejvíce patrné ve skladbě Isabela (Isabelo, neměj strach/jsem pořád s tebou, nemusíš se bát/i když budeš bloudit v tmách/a špatnej sen se ti bude zdát/nahlas zakřič na poplach/všechny svý duchy donutím se vzdát/Isabelo, neměj strach/splním ti všechno, co si budeš přát). Jakkoli jsou ta slova myšlena upřímně, básnivá nejsou. Stejná vyznání už učinily stovky českých hudebníků předtím.
Barva hlasu Robina Mooda je příjemná. V některých písničkách trochu připomíná zpěv Víti Starého z kapely Mandrage, originální je jeho výrazová jemnost i absence agresivity. A navíc je dobré, že jeho majitelem je hudebník, který má talent, jenž by měl hýčkat, prohlubovat a používat. Dobré autory (i interprety) naše hudební scéna potřebuje.
| Robin Mood: Na Měsíc |
|---|
| Warner Music, 43:32 |
Hodnocení: 75 %