Článek
Nebyli jediní, kdo měl podobný plán, ale mnozí za to zaplatili i životem. Lidé se tehdy snažili dostat do západního Německa například v tajných dutinách aut, pomocí rogala nebo pod vodou pomocí improvizované miniponorky. Přelézat obšancovanou Berlínskou zeď se už v té době rovnalo sebevraždě.
Wetzelovi a Strelzykovi naplánovali útěk vlastnoručně vyrobeným balonem. Odvážný plán se nepodařil jen kvůli technickému detailu. Balón spadl jen kousek od západoněmecké hranice. Východoněmečtí estébáci neboli Stasi (Staatssicherheit) balon našli, prozkoumali a začali kroužit kolem hranic jako šílení. Stovky lidí, policistů a vojáků, se zabývaly jen tím, aby dostaly dvě neozbrojené rodiny s dětmi.
Wetzelovi a Strelzykovi to věděli a rozhodli se, že jedinou možností je postavit rychle druhý, větší balón a risknout vše včetně životů. Pátrání Stasi mezitím rychle pokračovalo, výslechy a drobné stopy zužovaly okruh možných „pachatelů“ a jeden z tajných bydlel přímo vedle domu, v jehož sklepě vyráběli balón.
Režisér Michael Herbig vypráví příběh napínavě a celkem srozumitelně. Nezachycuje však život rodin před hlavním dějem, takže je možné, že některý divák nepochopí do hloubky jejich zoufalství. Hodně se věnuje pomstychtivosti důstojníků Stasi a jejich strachu „jak budou vypadat před světem“.
Zachytil sice, jak postavě matky Strelzykových po prvním neúspěchu tečou nervy a není daleko od zhroucení, ale vnitřní svět postav Herbig bohužel moc nevykreslil - vypráví stroze, sází na akci a dramatickou hudbu. Postava velitele „estébáků” mu sklouzává do klišé téměř hollywoodského ražení. Má však dobře zvládnutou paranoidní atmosféru NDR a zejména poslední půlhodina filmu je skutečně strhující.
Celkové hodnocení: 75%