Článek
Už obsazení herce Lukáše Příkazkého do titulní role signalizuje, že nepůjde o heroické zdémonizované zlo. Na scénu vstupuje jako hubený polonahý človíček se vstřícným úsměvem a černou šálou omotanou kolem krku. Jen řeznický sekáček v ruce naznačuje, že tu není cosi v pořádku.
Příkazkého Richard na první pohled žádnou hrůzu nebudí. Jenže tenhle okopávaný outsider objevil způsob, jakým se dostat k moci. Stačí být dostatečně bezskrupulózní a jednat dříve než se ostatní stačí vzpamatovat. Samotného ho překvapí, jak spolehlivě to funguje.
S každým dalším zavražděným na sebe bere část jeho oděvu a jeho postava nabývá s mocí i na objemu. Už ho musí brát všichni vážně. Zálibně si prohlíží získané trofeje a zhlíží se v sekáčku jako v zrcadle. Tento Richard není vraždící monstrum, ale obyčejné zlo, které se prostě jen rychle poučilo ze světa, v němž odstranit fyzicky své bližní jako překážky k trůnu je běžné a legitimní jednání.
Hubený Richard Lukáše Příkazkého se sekáčkem v ruce objasňuje, že dostat se k moci v tomto světě je přece snadné.
Výmluvně to dokládají promluvy královen a matek stávajících i budoucích králů, především Markéty, jež svůj vzestup a pád má už za sebou a s krutou radostí sleduje, jak se situace opakuje. Konec konců ani vítězný Richmond nepřináší v závěru vytouženou úlevu, ale jen další variantu richardovského zla.
Groteskní, každodenní zlo, vraždící s pobaveným úsměvem muže, ženy i děti, je pro tuto dobu jediným možným výkladem. V inscenaci ale nefunguje beze zbytku. Projeví se to už ve slavné scéně, v níž Richard svádí Annu, jíž zavraždil manžela, kde není jasná motivace, proč Anna podlehne jeho naléhání. A poté, co divák odhalí princip Richardova jednání, stane se inscenace až příliš předvídatelnou a v druhé polovině už poněkud ilustrativní i nudnou.
Shakespearova tragédie se odehrává v pohádkovém bezčasí mezi bílými stěnami pocákanými černou krví a s několika symboly, jako je hlava koně, jehož by Richard v kritické chvíli rád vyměnil za království, černými šípy zabodávajícími se do bílých zdí, a v bizarních kostýmech.
Jak bývá u Skutrů zvykem, velkou roli tu hraje důmyslná hudební koláž sahající od okázalosti Händelových Korunovačních anthemů přes nebeské harmonie až po dynamickou orffovskou vokalízu.
V inscenaci je prostor i pro černý humor a zcizující vybočení. Z hereckých výkonů zaujmou vedle Příkazkého především hysterická královna Alžběta Marthy Issové a cynicky triumfující a věcná Markéta Simony Babčákové.
| William Shakespeare: Richard III. |
|---|
| Překlad Martin Hilský, úprava textu Jana Slouková a SKUTR (Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka), režie SKUTR, scéna Martin Chocholoušek, kostýmy Simona Rybáková, hudba Petr Kaláb |
| Druhá premiéra 1. dubna v Dejvickém divadle, Praha |
Hodnocení: 70 %
Může se vám hodit na Firmy.cz: