RECENZE: Renfield: Jak se zbavit závislosti na démonech

Renfield (Nicholas Hoult) je oddaný, byť věčně ponižovaný sluha a poskok upíra hraběte Drákuly (Nicholas Cage). Musí mu obstarávat potravu, tedy lidskou krev, a snášet všechny vrtochy, pošklebky a nadávky velkého manipulátora. Stal se na něm dokonale závislý a na začátku filmu neví, že si za to, stejně jako každý závislý, může sám.

Ale protože alespoň tuší, že jeho závislost na pánovi není úplně zdravá, vydá se na sezení lidí, kteří by se pod psychoterapeutickým vedením rádi vymanili z podobně toxických vztahů.

Ve druhé linii filmu se seznámíme s mafiánskou partou a obchodem s drogami, třetí linie pak sleduje neúplatnou policistku, jedinou na celém policejním oddělení, která se neohroženě staví proti zločinu, zvlášť tomu organizovanému. Zkorumpovaní nadřízení ji ale nepustí k ničemu jinému než k chytání opilých řidičů, takže musí bojovat i s nimi, a to slovy nevybíravými.

I když tušíme, že se všechny tři linie během filmu propojí, trvá dlouho, než k tomu tvůrci najdou dost důvodů a možná i odvahy. Krkolomné je to propojení dost, a mezitím se střílí, zabíjí zbraněmi všeho druhu včetně pořádně ostrých špičáků. Useknuté hlavy se válejí po zemi, vnitřnosti vylézají ven a zase se vracejí do těla, krev buď prýští, nebo ji Drákula saje. Ta jeho zase poslouží jako oživovací tekutina.

Mohlo by to být docela zábavné, kdyby se podařilo výrazně posílit komediální složku filmu. Jenže několik fórků, jako výrok „ten matroš je na předpis“, jímž ospravedlňuje vlastnictví četných balíků drog, k humoru nestačí. Divák se tedy sice občas zasměje, ale většinu času se spíše nudí, protože té krvelačnosti a bitek je příliš mnoho a většina se opakuje.

Může pobavit ono proklamované poselství, vyjádřené pochopením a napravením zprvu zločinného Renfielda. Je totiž předkládáno tak pitomě (nad všemi frázemi ční hrdá věta „Přebírám otěže svého života“), že je jedině k smíchu. Není však zcela zjevné, že zrovna tohle tvůrci jako velkou legraci zamýšleli.

Nicolas Hoult v titulní roli je poněkud operetní figurka s velmi výrazně odlišenými emocemi, aby i ten nejhloupější divák pochopil, kdy je Renfield zlý, kdy hloupý, kdy začíná chápat, jak to s tím životem a závislostí na narcistním pánovi je, a kdy už se polepšil.

Nicolas Cage jako Drákula má určitě dost náročnou masku. Ve chvíli, kdy ztrácí moc, měla být nejspíš děsivá, ale je spíše jen hodně ošklivá, stejně jako zuby a jako výraz ďábla rozumu poněkud mdlého. Moc příležitostí k hraní nedostal, většinu filmu se jen „příšerně“ šklebí, řve a někomu vysává krev.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kino