Článek
V záplavě knih o druhé světové válce počínaje nenapadnutelným svědectvím Anny Frankové a konče současnými vykořisťujícími braky převážně o holocaustu, zajišťujícími nakladatelstvím stabilní odbyt, se málokdy najde dílo, jež by něčím vybočovalo.
Prvotina Popel a sníh taková kritéria splňuje. Se zřejmými literárními kvalitami vypráví o tom, co předcházelo bez přehánění takřka neznámému konfliktu mezi spisovatelčinou otčinou a nacistickým Německem, který se odehrál v Laponsku na přelomu let 1944 a 1945 a jemuž se v učebnicích věnuje sotva, kdoví zda vůbec, pár řádků.
Události před několikaměsíčním krveprolitím v nejsevernější provincii země se v románu střídají s poválečným osudem novinářky Inkeri. Ústřední postava pod zájmem o rozvoj zpustošené krajiny skrývá veskrze osobní motivaci, totiž najít nezvěstného manžela, který skončil v místním zajateckém táboře. Spíše než romantický vztah partnery pojila touha prozkoumávat exotické dálavy, k nimž se hrdinka neustále vrací ve vzpomínkách tanoucích při vnímání nevlídné přítomnosti na mysl.
Rautiainenová uvědoměle zaplétá vydatné historické téma, které má co nabídnout mnohdy neobeznámenému zahraničnímu čtenáři, do až esejistických struktur působivě navozujících obraz severských mrazů a drsnosti tamního života.
Prokazuje se rovněž coby zdatná strůjkyně stínové detektivní zápletky, jejíž prozrazení se jí daří, byť za cenu zbytečného natahování příběhu, pozdržet do úplného závěru. A zasazuje se i o nevtíravé zpopularizování kultury Sámů, tedy původních ugrofinských obyvatel.
Zklamán bude ten, kdo očekává líčení dobových zvěrstev. Autorčiným perem, které v těchto pasážích ovládá věcnost a citový odstup, ke všemu dochází víceméně implicitně, což může být poněkud matoucí. Právě v chronologicky starší části děje, pojaté formou úsečných deníkových zápisů, bohužel tu a tam nicneříkajících, vězí slabina jinak zdařilého počinu.
| Petra Rautiainenová: Popel a sníh |
|---|
| Paseka, překlad Vladimír Piskoř, 252 stran, 349 Kč |
Hodnocení 75 %
Může se vám hodit na Zboží.cz: