RECENZE: Rag’n’Bone Man nabídl to, co se od něho čekalo

V pátek 2. března se třiatřicetiletý Rag’n’Bone Man, vlastním jménem Rory Charles Graham, představil v pražském Foru Karlín. Bylo vyprodáno a on své písničky, z nichž podstatná část je na jeho prvním albu Human (2017), s gustem přednesl naživo. Nápomocny mu byly kapela a vokalistka, pospolu precizní ve své práci a nadto, jak bylo patrné z nálady na pódiu, dobří společníci.

Rag’n’Bone Man je zpěvák, jehož největší předností je hlas. Je sytý a mocný, místy až překvapivě ohebný. Má v sobě rockovou „nakřáplost“ a energii, bluesovou naléhavost, soulovou lehkost a v některých chvílích probleskne i rapový vzlet. Tím vším nakládá velmi lehce, jako by těmi vlastnostmi žongloval a při tom vždy zmáčkl v ruce tu, která se mu právě do výrazu hodí a dobře dokresluje obsah písně. Každý pěvecký moment na pódiu navíc intenzivně prožíval.

Jeho skladby se nesou ve volných a pomalých tempech, a pokud to někdy někdo na scéně takříkajíc rozjel, byla to jeho kapela tím, jak na sebe vršila zvuky, případně jak se někteří jednotlivci předvedli coby zruční sólisté. Na vážné emoce byl na pódiu  Rag’n’Bone Man, a docházelo na ně i ve chvílích, kdy publiku děkoval za potlesk, náklonnost i to, že dorazilo. Bezpochyby to bylo upřímné.

Hlasové dispozice nicméně převyšují autorský potenciál jeho i jeho týmu. Jak již bylo řečeno, skladba Human určila tvar jeho tvorby, a nutno říct, že Rag’n’Bone Man v Praze ve více než hodinu trvajícím vystoupení odhalil i určitou monotónnost v náladě i aranžích. Když došlo na nejpomalejší písničky z repertoáru, byl koncert předvídatelný a poněkud fádní.

V jeho závěru si ale zpěvák i jeho doprovod pohráli s podobou písničky Human, a byť to trochu zavánělo naháněním minut potřebných k tomu, aby byla délka setu úměrná ceně lístku, zabralo to. Je to přece písnička, která dala umělci tvář a vehnala ho do velkého světa.

Následně potvrdil hlasové kvality tím, že zazpíval a capella. Pomyslně se tak pevněji objal s publikem, které na něho přišlo proto, že přesně vědělo, co dostane. A v ten moment už mu bylo vděčné za to, že to skutečně obdrželo.

Večer zahájil raper Thales, jenž svým výkonem přinesl mrazivou atmosféru panující v Praze přímo do sálu. Jeho krátký set byl přehlídkou stylového klišé a nenápaditosti. Následující britská zpěvačka Grace Carterová se procházela v popovém hájemství a na nose měla brýle pro uvolněnější alternativní pohled. Z toho spojení, využitého v písních, nejvíce vysvitl fakt, že má krásný pevný hlas a její přednes a melodie i nadějnou lehkost.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: