RECENZE: Radůza ukazuje svou uměleckou sílu

Ona unikátnost spočívá v tom, že jde o monotematické album, jež se zabývá několika válkami v historii lidstva a je k němu ve formátu cédéčkového obalu připojena stejnojmenná knížka s povídkami, které Radůza k vybraným válkám a bitvám napsala. A aby to bylo přehledné, seřadila je chronologicky.

Již na předešlém počinu Gaia se rozhodla prezentovat víceméně koncepčně a podívala se na to, jak strádá matka země. Na kolekci Marathon – Příběh běžce v tom v podstatě pokračuje, protože těžko lze potíže světa nespojovat také s válkami, ať už s těmi, o nichž se na desce zpívá, nebo se stovkami dalších.

Radůza se na novince představuje jako svébytná autorka, která má smysl pro hudební barevnost. Jde o pestrost v konceptu alba, nikoli v písních jako takových. Zatímco v nich dodržuje téma i náladu, na desce se vedle sebe objevují folk, country, hispánské motivy, šanson i jiné nápěvy a náznaky. To vše jí samozřejmě umožňuje otevřít se interpretačně, a tak ji chvíli slyšíme zpívat, chvíli jen tak rozprávět i jindy třeba výrazově naléhat.

Pro studiové zpracování písniček se Radůza spojila s vynikajícími muzikanty Josefem Štěpánkem, Davidem Landštofem a Janem Cidlinským, kteří jim vytvořili naprosto funkční doprovod, aniž by jeho náporem či přílišnou přičinlivostí zpěvačce na albu jakkoli překáželi.

Marathon – příběh běžce je totiž ve všech ohledech profilem aktuálního uměleckého rozpoložení Radůzy. Že se do tématu válečných vřav ponořila věru hluboko, dokladují i velmi silné a emotivní texty. Nepotřebuje v nich zpívat přímo o válkách. K vyjádření hrůzy či smutku využívá příběhy, které se dějí na jejich pozadí. Při vyprávění ctí krásu českého jazyka a tu a tam si klidně odskočí k jazykům jiným, aby to bylo náležitě dramatické. I díky tomu je album natolik vyrovnané, že je těžké ukázat na jednu skladbu a označit ji jako takzvanou tutovku.

Mnohem snazší je přijmout ideu Radůzy a nechat si o válkách a jejich běsech v příbězích jednoduše vyprávět. Toto album totiž není dobré kouskovat na jednotlivé písničky, stejně tak od něj nelze oddělit zručně napsané povídky v přidané knize.

Radůza na něm totiž rozšiřuje hudbu o další uměleckou disciplínu, tedy literaturu. A v tomto případě lze koneckonců připočíst i výtvarné zpracování obalu, které rovněž stojí za pozornost.