RECENZE: Queen a Adam Lambert oprášili klenoty. A objevil se i Freddie Mercury

Více než dvouhodinový koncert totiž ukázal, jak potřebné je písničky, které Queen během své kariéry napsali, hrát naživo. Dělají totiž divákům radost a činí je šťastnými. Bez ohledu na to, že už je nezazpívá milovaný Mercury, ale hlasově jinak zabarvený, nicméně co do rozsahu dostatečně rozmáchlý Američan. Když v některých pasážích nechal rozeznít hlasivky naplno, běhal z toho mráz po zádech.

Queen mají ve svém repertoáru hudební klenoty a spolu s Lambertem je v Praze opět oprášili. Slyšet v jejich aktuálním podání Radio Ga Ga, Bohemian Rhapsody, Under Pressure, I Want To Break Free, Somebody To Love či We Will Rock You, jejíž motiv pražský koncert odstartoval, znamenalo vypravit se k prazákladům rockové historie a nasávat tehdejší tvůrčí kreativitu a z dnešního pohledu prověřenou nadčasovost.

Lambert si navíc v první části koncertu uzmul post skutečné rockové hvězdy. Hovořil s diváky, liboval si nad botami s extrémně vysokými podpatky, které měl na sobě, a při písničce Bicycle Race seděl na růžovém bicyklu a podnikl cestu po scéně. Poctil též slovem Freddieho Mercuryho, a mimoděk i tím, že se mu s přibývajícím věkem čím dál více v tváři podobá. V neposlední řadě zářil díky svému spolehlivému pěveckému výkonu.

Když hrál Brian May vpředu na molu sám s akustickou kytarou písničku Love Of My Life, v projekci za ním se objevil v nadživotní velikosti Mercury a melodii s ním dozpíval. Na rozloučenou k sobě ti dva natahovali ruce, a potom Mercury odešel do tmy za pódiem. May nechal diváky tleskat a osušil slzy, které se mu v tu dojemnou a emotivně silnou chvíli vlily do očí.

Na konci základního setu odehrál i atmosférické kytarové sólo, k čemuž mu nápaditě až popisně sekundoval světelný park a vlastně celá scéna s velkým projekčním obloukem. Stál nahoře nad pódiem a projekce vytvářela dojem, že hraje na obrovské kovové pěsti. Přesně takový moment ke klasickým koncertům Queen patří. V době, kdy vyrazili do světa a jeho hudební ráj opanovali, se taková sóla na koncertech hrála. Mnohdy to byly vrcholné okamžiky vystoupení.

Na bicí zahrál sólo také Roger Taylor. V jeho závěru se k němu přidal Tyler Warren, jinak hráč na perkuse, a vytvořili spolu dynamickou kanonádu úderů, která laskala sluch. Baskytarista Neil Fairclough a klávesista Spike Edney dostali také dost prostoru, pročež není divu, že šestičlenná skupina dosahovala hutného a s ohledem na minulost kapely uvěřitelného zvuku.

Klasickou sestavu Queen už z pochopitelných důvodů nikde na světě diváci neuvidí. Ta aktuální je však dostatečně zralá na to, aby si neupřela status skutečné hudební legendy a dál důstojně kráčela životem.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: