Článek
Britská skupina si už dávno vybudovala na scéně pomník, který odolá nástrahám doby i vlnám hudební progrese. Žádných závodů o slávu se už řadu let neúčastní a ani desky nevydává tak často, jak tomu bylo v sedmdesátých letech, jejím nejsilnějším období.
V té době definovala a naplňovala žánr hard rock. Nikdy pak od něho neodešla a zachovala se tak i na novince Whoosh! Je na ní stylově poctivá, v písních patrně melodičtější než u posledních několika alb.
Obal alba
Deep Purple jsou muzikanti tělem i duší, a tak je půvabné, jak se hardrockové písně, které jsou zvukově ošetřeny tak, aby vyhlížely současně s patinou, místy bezelstně propadají do šedesátých a sedmdesátých let minulého století. To když se muzikanti chopí sólových partů a dávají jim přesně to, na čem historie kapely z velké části stojí. Že jde o party vpravdě výtečné, jistě netřeba podotýkat.
Ve velice dobré formě je i zpěvák Ian Gillan. Proti tři roky staré desce Infinite je jeho hlas svěžejší a silnější, je v něm cítit více chuti do hudebního života.
Whoosh! je poctivá deska, která však nepřekvapuje a nenese stopy vývoje. Mezi písněmi nejsou takové, jež by se vyrovnaly největším hitům kapely ze starých časů, ačkoliv jsou v každém svém kousku profesně znamenitě odvedené. Je to prostě album letité kapely pro letité fanoušky.
| Deep Purple: Whoosh! |
|---|
| EarMusic, 51:29 |
Hodnocení 70 %
Může se vám hodit na Zboží.cz: