RECENZE: Přišla v noci. Tanec mezi komedií a hororem

Přišla v noci je nadmíru podařenou vztahovou komedií s ústrojně zabudovanými a přesně dávkovanými prvky hororu, také vypovídá mnohé o generační propasti.

Ta je ve snímku dána vedle běžných důvodů i tím, že si tvůrci uvědomili a velmi dobře ztvárnili fakt, že generace dnešních třicátníků vyrůstala v kardinálně jiné společnosti než jejich rodiče, kteří se narodili ještě v první polovině sedmdesátých let minulého století.

Aneta a Jirka jsou běžný pár třicátníků dnešní doby. Žijí spolu ve zděděném bytě, mají rádi sebe navzájem a více méně každý i svou práci. Z hovorů o případném založení rodiny je ale cítit určité napětí.

To však není nic proti tomu, když jednoho večera zazvoní u dveří Jirkova matka Valerie. Zmoklá a zoufalá požádá o přístřeší na jednu noc, protože se rozešla s partnerem a nemá kde hlavu ani kufry složit.

Jirka není nadšený, cítíme, že jeho vztah s matkou není ideální. Aneta je vstřícnější, pro pěstěnou, byť momentálně neupravenou šedesátnici má pochopení. Nenapadne ji, co Jirka tuší. Sice že ta noc nebude jediná.

V následujících dnech se obydlí stane místem, ve kterém oba mladí lidé přijdou nejen o soukromí a klid, ale také o rovnováhu, právo na vlastní život i názory. Život v bytě, v němž Valerie kdysi dávno žila a který nyní plně opanuje, se stane Anetě a Jirkovi denní i noční můrou a logicky nahlodává i jejich vztah.

Valerie se totiž rozhodla nejen s mladými bydlet, ale také oba přesvědčit, že její vztah se synem je tak láskyplný, že ho nic nemůže překonat.

Pavlíček (Chata na prodej) s debutujícím Vejnarem napsali scénář s dobře propracovanými postavami, které staví do přirozeně gradujících situací. Trefné i vtipné dialogy baví a připomenou divákům, že nejednu podobnou situaci sami zažili.

Plátno ovládá skvělá Simona Peková jako Valerie, někdejší diva autobusových zájezdů, což neváhá zdůrazňovat. Je to energií a afektovanými gesty překypující tajfun, který dokáže intenzitou projevu, ať jde o panovačný křik, omluvu za neomluvitelný vpád do ložnice, sebelítost, nebo snahu o láskyplné žvatlání, neuvěřitelně manipulovat synem i snachou. Zákeřnost, proti níž není obrany, je děsivá.

Výtečnými spoluhráči jsou Pekové Annette Nesvadbová a Jiří Rendl, jejichž postavy tvoří jádro příběhu. Oba hrají uměřeně, přesně pochopili, že tentokrát se zdaleka ne všechno musí „vykecat“, že autoři vsadili i na mlčení, které je díky neverbální komunikaci, kterou oba dobře ovládají, výmluvnější než dlouhé řeči.

Režiséři natáčeli většinou ve vlastních obydlích. Některé scény působí divadelně, ale není to příliš na překážku. Jde o velmi komorní film a kameraman Šimon Dvořáček si s často uzavřeným prostorem poradil dobře.

Nadsázka vyvolá až bouřlivý smích, u kterého ale zároveň mrazí. Vždyť v té či oné míře se s neschopností rodičů odpoutat se od dospělých dětí setkali mnozí. Navíc vztah mezi Valerií a mladými není jednosměrný, tvůrci dávají jasně najevo, že ani pro děti není snadné matku, respektive tchyni, jakkoli nesnesitelnou, prostě vyhnat a zavrhnout.

Složitost celé situace, úzkost z divného světa, touha po vlastním životě postavená proti vnucování starých pravidel partnerského a generačního soužití i kulturního vkusu, to vše s příchodem Valeriina „kamaráda“ v podání Vladimíra Kratiny nabývá absurdních rozměrů. A je jen na divácích, zda závěr tohoto pozoruhodného příběhu přijmou.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina