RECENZE: Pouhá skutečnost je pro hraný film Její tělo trochu málo

Její osud se stal předlohou pro celovečerní hraný debut scenáristky a režisérky Natálie Císařovské Její tělo. Vznikl především na základě vyprávění Andreiny sestry Lucie.

Na scénáři se s Císařovskou podílela rovněž debutující Aneta Honzková, za kamerou stála Klára Belicová, která měla v hrané tvorbě na kontě pouze snímek Sněží z roku 2019.

V první části se autorky soustředí na sportovní kariéru Absolonové. Herečka Natália Germáni v hlavní roli velmi přesně vyjádřila tvrdost až nemilosrdnost vrcholového sportu, kde výkon je jediným měřítkem životních hodnot. Z jejího soustředění před každým skokem, napjatých svalů, ale hlavně z nervozity až strachu v očích je zřejmé, že radost ze sportu zůstala daleko za cílevědomostí.

Germáni v tom směru výtečně souzní se Zuzanou Stivínovou, která hraje její trenérku, jejímž cílem je připravit ji na olympiádu. Méně talentované svěřenkyně včetně její sestry Lucie v podání Denisy Barešové ji moc nezajímají.

Výborný výkon podává také Zuzana Mauréry jako ambiciózní matka, jež s otcovým spíše němým přitakáním vede dívky od malička k vrcholovým výkonům. Tato část filmu má napětí, které se z plátna dobře přenáší na diváky. Sice zpravidla vědí, co se stane, protože osud Absolonové byl už před premiérou značně medializován, ale přesto se podvědomě bojí, který skok bude onen osudový.

Po vážném zranění páteře a dlouhé rehabilitaci přichází zlom, když se Absolonová, odhodlaná ve sportu pokračovat, dozvídá, že to nebude možné.

„Už připravuji někoho jiného,“ nemazlí se s ní trenérka, když chce dívka navzdory lékařově verdiktu v kariéře pokračovat. Krátké období, kdy trpí za pokladnou samoobsluhy, skončí, když požádá přítele, aby ji vzal s sebou do práce. Na natáčení pornofilmů.

V tu chvíli se bohužel v dramatické stavbě filmu projeví, jak ošidné je zaštítit se tím, že „takhle to opravdu bylo“. Realita sama o sobě může stačit jen v dokumentu, v hraném filmu nikoli.

Divák sice jaksi cítí, že ambiciózní Absolonová se rozhodla využít své vysportované krásné tělo k úspěchu v jiné disciplíně, ale nedostane se jí ani trochu pod kůži.

Není tu sebemenší zaváhání, sebemenší vnitřní morální konflikt. Zůstává jen fakt, že se bez pochybností a okamžitě rozhodla.

Skutečně to byla tak bezskrupulózní mladá žena? A pokud ano, kde se to v ní vzalo? Matčina ambicióznost mohla sehrát roli, ale stačilo to? Nic z toho však film nerozkryje, nic z toho do něj autorky nevložily, nedomyslely, film zůstává u pouhého popisu toho, co se stalo, a to je pro hraný film dost málo.

V další části se pak film soustředí na kariéru pornoherečky. Pornografie nevidíme víc, než je v takovém příběhu asi nevyhnutelné. Z postupujícího děje však trochu překvapivě vyplývá srovnání vrcholového sportu s pornobyznysem. Tak jako ze sportu mizí radost, v pornobyznysu není místo pro erotiku, emoce. Vlastně je to také sport.

Proti tomuto mírně řečeno kontroverznímu tvůrčímu postoji stojí reakce rodiny a přátel. Matka se ze všech sil snaží sama před sebou i manželem a druhou dcerou její rozhodnutí obhájit, otec a sestra se jí více méně zřeknou, její nová profese je pro ně nepřijatelná.

Otcovo zoufalství nad tím, „co se to stalo“, je v podání Martina Fingera velmi bolestivě působivé, nicméně větší soustředění na rozpad rodiny by filmu prospělo. Stejně jako kdyby bylo patrné, že postavy v průběhu let, kdy je sledujeme, aspoň vizuálně zestárly, když už se mentálně a emocionálně prakticky nemění. Závěrečné smíření pak přichází poněkud překotně jako dovětek, že když si osud na někoho zasedne, vytrvá. V případě Absolonové to ovšem zdaleka nebyl jen osud.

Císařovská tak představuje režijně vcelku zdařilý debut, na němž jsou sice velmi patrné její dokumentaristické zkušenosti, ale vesměs výborné herecké výkony to do určité míry vyrovnávají.