RECENZE: Postavy Aleny Mornštajnové mají temný les v duši

Nenápadný rodinný domek sdílí holčička s prarodiči, matkou a po určitou dobu i s hodným tátou, který však po jedné hádce záhadně zmizí a stává se jen rozmazanou vzpomínkou. Zbývá jí nedbalá a nešťastná máma a extrémně negativní vyčítavá babička, která si vylévá zlost na dceři a později na vnučce, protože dcera raději prchá do nevábné ubytovny pro sociální případy. Dokonce opustí dítě, aby nemusela žít v hrozné atmosféře depresivního domku.

Babička je vylíčena jako nesnesitelná postava, která obviňuje malé dítě z věcí, které ani nechápe, a sráží mu sebevědomí na nulu. O záhadném dědovi se mnoho nedozvíme, jen tolik, že se často skrývá v dílně a téměř nic neříká. Jiní lidé do domku nechodí.

Náznaky, že introvertní dívence někdo ubližuje, se šíří téměř od začátku. V próze nacházíme autorčiny oblíbené motivy, jimiž jsou nesdílní, chladní rodiče či temné rodinné tajemství, o kterém vědí úplně všichni, ale nebývá předmětem hovoru.

Silným tématem prózy je nekomunikace v rodině. Když už někdo promluví, sděluje praktické žádosti nebo se postavy vzájemně napadají a chrlí výčitky. Do příběhu však tentokrát nezasahují velké dějinné události, pohybuje se jen v rozmezí od devadesátých let do současnosti.

Vhledy do duše malé hrdinky zvládá autorka působivě a právě kvůli nim si asi román udrží většinu čtenářů. Introvertní šedá myš žije v každodenních obavách a její jedinou ambicí je na sebe neupozorňovat, aby nepřivolala hněv dospělých. Stejnou taktiku používá i ve škole, kde už vzbuzuje mírná podezření u učitelek a psycholožky.

Román se čte snadno, nepoužívá nijak zvlášť komplikovaný jazyk a jeho struktura je poměrně prostá. Léta po událostech, které formovaly její život, nám vypravěčka v subjektivní ich-formě retrospektivně líčí temné dětství. Stále v ní budí emoce, byť utlumené léty, a hluboko snad dřímá neurčitá touha po pomstě.

Kriminální linie se do příběhu vplétá spíš nenápadně a úřady kauzu rychle vyřeší. Lze samozřejmě diskutovat i o tom, zda by policie, psychologové a soud skutečně uvěřili povídání devítiletého dítěte, když obžalovaný vše popře a svědci nejsou. Dětské svědectví většinou neobstojí, zvláště když jsou požadovány přesné detaily.

Zkušený čtenář možná záhadu vyluští už před koncem románu, neboť mnoho logických možností nenabízí, ale vyprávění si udržuje napětí velmi dlouho. A hledání pachatele vlastně ani není podstatné, pokud si lze užívat hutnou atmosféru a výtečnou psychologickou drobnokresbu postav.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Les v domě - Alena Mornštajnová (2023, pevná)