RECENZE: Poslední Bond. Dlouhé a plačtivé loučení Daniela Craiga

Je to poslední bondovka s Danielem Craigem v roli nyní už bývalého agenta 007 a je to také z pětadvaceti filmů série ta nejdelší: trvá plných 163 minut.

Obě tyto okolnosti se na filmu výrazně podepsaly. Pozornost je soustředěna na Bonda, tedy Daniela Craiga vždycky, ale tentokrát dostal příležitost k vrstevnatějšímu herectví a velmi dobře ji využil. Byť za cenu toho, že film nad jiné „craigovky“ zvýrazňuje existenciální problémy kdysi tak zábavného chlápka. A že je nejen dlouhý, ale zejména ve střední části také dost rozvleklý.

Jamese Bonda zastihne začátek děje (po dvacetiminutovém prologu, který ho uvrhne do velkého smutku) na odpočinku v Karibiku, kde loví ryby, těžce se vyrovnává se ztrátou všech blízkých a na léta agenta 007 by nejradši zapomněl.

Z letargie ho vytrhne návštěva starého přítele Felixe Leitera, který ho požádá o pomoc při pátrání po uneseném vědci. Bond se nechá chvíli přemlouvat, ale nakonec jde znovu do akce, v níž narazí na zloducha, s jakými si vždycky jedině on dovedl poradit.

Víc se ze zápletky ani naznačovat nesluší, ostatně Ian Fleming k tomuto filmu předlohu nenapsal, takže divák nemůže vědět, dokud neuvidí. Ta zápletka je nicméně ve scénáři komplikovaná až překombinovaná, mnohý divák, který si před návštěvou nepřipomene předchozí filmy, zejména Spectre z roku 2015, který rovněž nemá Flemingovu předlohu a na který Není čas zemřít navazuje, se bude v odkazech i návaznostech těžko orientovat.

Bond tedy, pokud zrovna není naplno v akci, řeší svoje vnitřní problémy, francouzská herečka Léa Seydouxová jako Madelaine, která se do Není čas zemřít vrací právě ze Spectre, tráví hodně času v slzách, Christoph Waltz, jako padouch Bolfeld z téhož filmu, má zanedbatelně malou roličku. A některé dialogy či monology, zejména ty, které pronáší hlavní zloduch v podání Ramiho Maleka, rvou za uši, protože jsou hloupé a chybí jim sebemenší nadhled.

Cary Joji Fukunaga, který natočil mimo jiné Janu Eyrovou a podílel se na scénářích To i Není čas zemřít, je po Irvinu Kershnerovi (Nikdy neříkej nikdy, 1983) druhým americkým režisérem, který kdy bondovky točil. A právě „po americku“ vyjadřované emoce jsou tu hodně patrné a sunou Bonda někam, kde ho Fleming nejspíš nikdy mít nechtěl.

Bond je sice už dosti dlouho stále rozpolcenější hrdina, ale tentokrát se celý film od dobrodružného přehoupl už výrazně k melodramatu s použitím tak emotivních berliček, jako je dítě, plyšová hračka a četná objetí na téma „že rodina je na prvním místě“. A výbuchy emocí točí Američané právě tak expresivně a slzopudně, jako to udělal Fukunaga v Není čas zemřít - a Craig to přesvědčivě zahrál.

Samozřejmě se tu objeví všechno, nač jsme v sérii zvyklí od vychytaného automobilu Aston Martin přes martini s vodkou „protřepat, nemíchat“ až k nezbytnému: Jsem Bond. James Bond. Akce je tu tak akorát, nic překvapivého se v tomto směru čekat nedalo, ale je to natočeno velmi precizně a jsou to právě akční scény, které filmu dodávají alespoň stopu bondovské lehkosti a nadhledu, byť humoru se už tvůrci skoro vzdali.

Vizuálně je film velmi pohledný, švédský kameraman si vyhrál se scenériemi v Itálii, ve Skotsku, Norsku i na Jamajce, jen velká akční scéna, odehrávající se na Kubě, vznikla v ateliéru.

Daniel Craig se tedy loučí, a loučí se důstojně a s velkými city. Celkově však „jeho“ éra končí hlavně zdlouhavě a uvidíme, zda a kam se série bondovek posune dál. Jistého není nic, spekulací o to víc. Nejvíc se mluví o britském herci Tomovi Hardym, z filmu Není čas zemřít by zase bylo možné vyčíst jako nápovědu fakt, že číslo 007 tu zdědila po Bondovi agentka, kterou hraje černošská britská herečka Lashana Lynchová. Inu, uvidíme.

Hodnocení: 65 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: