RECENZE: Pořád je co zlepšovat, ví Slza

Debut z roku 2015 ukázal, že Slza umí složit písničky s hitovým charakterem i zvukem, který není na české scéně tuctový. Náklonností to odměnilo zejména velmi mladé publikum, pro které byla následná přítomnost na koncertu dvojice často prvním kontaktem s velkým hudebním vystoupením. Zaujatá část tu činnost opakovala, rodilo se nové koncertní publikum.

Druhá deska z roku 2017 odhalila, že písničky kapely lze rozpoznat nejenom podle autorského rukopisu, ale také podle zpěvu Petra Lexy. Co na tom, že přinesla méně úspěšných singlů, když hudba byla v porovnání s debutem propracovanější.

Před vznikem třetího počinu se tandem Petr Lexa a Lukáš Bundil rozhodl přistoupit k procesu jeho vzniku jinak. Do tvorby se předně aktivně zapojil i prvně jmenovaný, jenž vymýšlel hudbu a cele vzal na svá bedra psaní textů. Ty byly na prvních dvou počinech prací Ondřeje Ládka alias Xindla X.

Nutno konstatovat, že Lexa byl v minulých letech dobrý žák. Pod Ládkovým dohledem nyní napsal texty, jimiž slibně navázal na ty z prvních dvou alb. Vzdálil je současně od Ládkova rukopisu, který je obvykle velice patrný, a přispěl tak do výrazového arzenálu kapely prvkem, který bude možné dál prohlubovat a vtisknout mu osobitost.

Třeba takovou, jakou má jeho pěvecký výraz. Je jemný, téměř zranitelný, současně sebejistý. Za sedm let existence skupiny a díky častému koncertování se Lexa takříkajíc vyzpíval. A jelikož nemá zapotřebí dostávat se v rozsahu do sfér, v nichž by neobstál, vytváří pro kapelu jistotu.

Slza se rozhodla na nových skladbách spolupracovat se zahraničními producenty i autory, jmenovitě s Brity Oliverem Somem, Eddem Hollowayem a Nickem Atkinsonem. Nenechala si při tom odebrat charakter svého již nalezeného zvuku, naopak mu dodala současné prvky v produkci, kterými v důsledku melodie písní podpořila, nikoli zahalila.

Lexa a Bundil mají na přesvědčivé melodické linky čich. Na albu jsou nejvýraznější ty ze skladeb 4 ráno, Paravany, Žár, V prázdnu nebo Noc, zlatým hřebem jsou pak Fotky, které jsou ve spojení se zdařilým textem příjemně naléhavé. Naopak závěrečná balada Odsud tam je ve svém žánru až moc očekávaná, což se týká i textu s několika klišé.

Ani na novém albu nepracuje hudba Slzy s momenty agresivity nebo vtíravosti. Zvuk všech písniček je lehký a jemný (to se týká i taneční Hoď tam trsa), což vytváří dojem, jako by na světě nebylo nic jednoduššího.

Slza přechod do další etapy své existence zvládla. Přitom si dokázala, že pořád, i když se daří, je co zlepšovat a prospěšně měnit.

Hodnocení: 85 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: