Článek
Koncert zahájila krátce po dvacáté hodině skladbou Going Out With a Bang, úvodní z čerstvého alba. Zvuk v hale byl od první chvíle přehledný a čitelný, nálada radostná a sváteční, a tak se ve velkém stylu rozjela oslava, kterou čeští diváci ocenili nejenom nadšeným potleskem po každé skladbě, ale také darovanou státní vlajkou s nápisem „Vítejte doma“. Při Wind of Change ji ti pod pódiem hodili zpěvákovi Klausi Meinemu a ten ji po zbytek skladby měl přehozenou přes záda, aby ji pak vystavil pod bicí soupravou Jamese Kottaka a nechal ji tam až do konce vystoupení.
Pódium bylo vpravdě velkolepé. Vpředu se táhlo na plochu mezi diváky a nahoře mělo další patro, které patřilo bubeníkovi Kottakovi. Dole pod ním úřadovali Meine, kytaristé Rudolf Schenker a Matthias Jabs a baskytarista Pawel Maciwoda. Za jejich zády pak byly tři dlouhé videostěny, na nichž se zobrazovalo jak dění na pódiu, tak záběry, které jednotlivé písničky vkusně dokreslovaly.
Upřímná rocková srdce
Po úvodní skladbě následovala série hitů, ve které nechyběly Make It Real, The Zoo, Top of the Bill, aplaudovaná Wind of Change, Dynamite, Crazy World, Blackout a v přídavku ani Still Loving You. Uprostřed programu se muzikanti sešli na molu, aby odehráli akustickou sérii složenou ze tří skladeb. Kottak hrál na cajon, oba kytaristé se chopili akustických nástrojů a Meine zpíval přesně tak, jak ho známe z historie, tedy svým charakteristickým melancholickým hlasem. Co na tom, že občas intonačně zakolísal, když zbytek kapely hrál bezchybně a publikum většinu písniček zpívalo s ním.
Byl to pokojný koncert. Chyběla mu, pravda, ona divokost ze starých časů, nepostrádal ale profesionalitu, nadhled a přítomnost upřímných rockových srdcí jak na pódiu, tak pod ním.
Trval hodinu a pětatřicet minut. Kapela samozřejmě přidávala a dostala za to od diváků i plyšová zvířata, s nimiž se rozjetý bubeník Kottak příležitostně mazlil. Při jeho sólu pak naskočil na projekčních plochách s každým úderem obal jednoho z řadových alb, to aby se nezapomnělo na příběh kapely.
I v Pardubicích se ukázalo, že Scorpions čeští fanoušci milují. Dali jim to řádně najevo a ve vzduchu byla navíc cítit jejich víra, že se v dohledné době opět nestane to, že je pětice rozesmutní a oznámí konec kariéry, jako tomu bylo před pěti lety.
Tenkrát to prý myslela vážně, jenomže se brzy na vlastní kůži přesvědčila, že z rockové scény se moc špatně odchází. I po padesáti letech existence.
Hodnocení: 75%