RECENZE: Pohádková moralita o duši a konzumní společnosti

Jeho hrdinou je písničkář Krajíček, jehož popularita se blíží jeho představiteli Tomáši Klusovi. Ztrácejí se mu věci, o nichž tuší, že je odcizují místní bezdomovci. A tak se to vydá řešit sám. Stráví mezi bezdomovci noc, jež zásadně promění jeho vztah k životu.

Branický zázrak má nejblíž k mystické moralitě, rozjímající o životě a jeho hodnotách ve filozofických souvislostech. Středověké morality měly mravoučné tendence a ze stejného rodu jsou i Klusovy písňové texty. Jeho i Svěrákovo vidění společnosti je hodně idealistické, čemuž odpovídá i pohádkový závěr, v němž se všichni zázračně polepší a pravda a láska zvítězí nad zlem a nenávistí. Je v tom sice cítit mírná ironie, ale opravdu jen mírná.

Branický zázrak je víc hudební pohádkou s písničkami než muzikálem, kde se skrze zpěv děj posouvá kupředu. V Klusových písních postavy situaci spíš komentují. Hudebně převažuje klusovská intimita vtělená do šansonů či protestsongů, jež má blízko k folku a nebrání se ani rozezpívanosti gospelu. V živém doprovodu zní klávesy, kytara a lyrické violoncello.

Apel na konzumní stránku našeho světa má svůj výraz i ve strohé scéně, kde se pracuje s recyklovanými plasty a projekcí. Kromě autentického Kluse v hlavní roli zaujme i typově vyhraněný kvartet bezdomovců, z nich pak Profesor Bronislav Kotiš. Z celého obsazení vyzařuje příjemný pocit radosti a sounáležitosti, a to i přes občasnou divadelní nezkušenost režiséra Jana Svěráka, patrnou z ne vždy obratně aranžovaných mizanscén a dialogů.

Branický zázrak do světa muzikálu nejspíš žádné zásadní překvapení nevnese. Pro milovníky Klusovy hudby a laskavého humoru Svěrákových filmů však může být příjemně stráveným večerem. O to víc, až se v létě bude hrát na kryté open air scéně v říčanských Voděrádkách.

Hodnocení: 70 %

Může se vám hodit na Firmy.cz: