RECENZE: Po opatrném startu měla Lenny dobrý finiš

Koncert se ve svém průběhu rozdělil na dvě části. Zpočátku byl rozpačitý, což způsobilo několik faktorů. Pro uspokojivý rozjezd nebyly vybrány nejvhodnější písničky, neměly v sobě potřebný drajv, tempo ani provokaci. Zpěv Lenny byl tu a tam příliš ponořen do zvukové masy, a tak byla v těch momentech prezentace skladeb vlastně neúplná. Svou roli možná sehrála i drobná tréma a v neposlední řadě se ukázalo, že je důležité umět obstojně komunikovat mezi písněmi s diváky. V tom má Lenny ještě rezervy.

Uprostřed programu sjel od stropu haly na velkém panelu zavěšeném na řetězech klavír. Lenny k němu usedla a doprovázejíc se hrou na něj zazpívala balady, které paradoxně odstartovaly solidní finále večera. Sympatické bylo její přiznání, že se bojí výšek, ale přesto je klidná, neboť kvůli tmě v sále nevidí, jak vysoko nad zemí je. Bylo to tak dobře, protože byla vlastně poměrně vysoko.

Jakmile se vrátila ke své kapele na pódium, rozjela se poslední část večera, která už měla potřebnou energii i schopnost zvednout některé diváky ze sedadel a ty stojící na dlouhou dobu roztančit. S tím vším se uvolnila i Lenny a závěrečné okamžiky koncertu včetně přídavku byly bezmála euforické. Kdyby měl takovou atmosféru celý set, dojem z něho by byl násobně lepší.

Lenny nicméně neselhávala v oblastech, v nichž je tradičně silná. Zpívala s přehledem, procítěně i s naléhavostí, to podle charakteru písně. Oproti minulým rokům už tolik netlačila na třaskavý rockový výraz, což jí přineslo větší lehkost. Kde se nicméně její hlas zastřel, tam to bylo přirozené, protože tohle rockové jiskření Lenny ve svém přednesu zkrátka má. Pozitivní roli sehrála i civilnost, s níž se na pódiích prezentuje. Žádné manýry, žádná arogance, ponejvíce pokora.

Pomineme-li její kapelu, jejíž součástí byla dvoučlenná dechová sekce plus kytarista, spoluautor písní a producent Ondřej Fiedler a bubeník Adam Vychodil, hosté „dorazili“ dva. Tím prvním byl Mike Shinoda z americké skupiny Linkin Park. Diváky v sále pozdravil z předtočeného šotu a Lenny připomněla jejich společně vytvořenou písničku Lithium. V přídavku si přišel do písně Easy zarapovat Marpo, zpěvaččin životní partner. V první sloce mu bohužel nefungoval mikrofon, v plném provozu už ale byl ve chvíli, kdy divákům sdělil, že Lenny bere muziku nejvíce vážně z lidí, které zná.

Finální skladbu Hell.o si už s Lenny zazpívala větší část diváků v hale, což jen potvrdilo, že po rozpačitém rozjezdu měl její největší sólový koncert dobrý závěr.

Za zmínku rozhodně stojí jeho scéna, na které se vše odehrávalo. Základ tvořily nad pódiem šikmo zavěšený světelný čtverec a řada samostatných reflektorů. V souběhu se staly rejdištěm zajímavých vizuálních efektů, které měly na dobrý pocit z koncertu nemalý vliv.

Mohlo by se vám hodit na Zboží.cz: Heartbreak Culture - Lenny [CD], Hearts - Lenny [CD]