Hlavní obsah

RECENZE: Plukovník Švec jako esej o paměti národa

Právo, Radmila Hrdinová

Hru Rudolfa Medka Plukovník Švec uvedla Činohra Národního divadla v Praze jako první premiéru sezóny. Inscenace je motivována stým výročím vzniku Československé republiky.

Foto: Petr Neubert

Titulní postavu plukovníka Švece hraje Filip Kaňkovský.

Článek

Ostatně i básník, prozaik a dramatik Rudolf Medek věnoval hru o svém spolubojovníku z Československých legií k 10. výročí vzniku republiky a Švecovy smrti.

Přestože ve své době byla hra nesmírně populární a hrála se prakticky na všech domácích scénách, Národním divadlem počínaje, po roce 1948 se komunisté postarali o to, aby osobnosti Medka i Švece upadly u širší veřejnosti v totální zapomenutí.

Před začátkem představení zní ze záznamu anketa. Padnou v ní tři otázky. O Medkovi a Švecovi naprostá většina mladých respondentů neví prakticky nic, o legiích jen o něco málo víc. Kdyby nic jiného, už toto je víc než pádný důvod návratu Medkovy hry na repertoár ND.

Foto: Petr Neubert

Igor Orozovič jako legionář Kaluža.

Režisér Jiří Havelka se svým týmem ale nehraje Medkovu hru, spíše zprávu o ní a skrze ni předkládá divákům vlastní esej o hrdinství, vlastenectví a paměti národa. Do stručného výtahu z textu dramatu vkládá další dokumentární a komentující texty. Ty z větší části interpretuje civilně oděný komentátor od mikrofonu, který čte i scénické poznámky, a stává se tak divákům průvodcem po půdorysu hry.

Tento zcizující přístup má ovšem své důsledky. Diváci nedostanou šanci udělat si představu o skutečných kvalitách Medkovy hry, přestože se o ní v centru představení vede polemická diskuse složená z dobových kritických ohlasů. A okleštěný dramatický tvar nedává oporu pro bohatší charakteristiku postav, včetně plukovníka Švece (Filip Kaňkovský), jenž zůstává daleko více tajemstvím opředenou legendou než konkrétním člověkem.

Nejvlastnějším aktérem inscenace je třináctičlenné mužské společenství, z něhož sice vystupují jednotlivé postavy v podání Pavla Batěka, Igora Orozoviče, Matyáše Řezníčka, Jana Bidlase či Aloise Švehlíka, ale v sošně odtažitém, nedialogickém jednání, zcizeném i mechanickým cvičením.

Ovšem až na nehavelkovsky iluzivní a patosu se nebránící závěr, který jako by stvrzoval oslavné zaměření inscenace. Nicméně, pohled přes zasněženou pláň na vzdálené Hradčany zároveň vybízí diváky k zamyšlení nad současným stavem republiky i národa.

Rudolf Medek, Jiří Havelka a Marta Ljubková: Plukovník Švec
Režie Jiří Havelka, dramaturgie Marta Ljubková, scéna Pavla Kamanová, kostýmy Andrea Králová, hudba Martin Tvrdý. Premiéra 25. října na Nové scéně ND, Praha

Hodnocení: 75%

Související témata:

Výběr článků

Načítám