RECENZE: Peter Nagy čelil svými písněmi vlažnosti prostředí

Peter Nagy je popový zpěvák s rockovou kapelou Indigo za zády. Na turné je doprovázejí ještě dvě vokalistky. V repertoáru mají mnoho hitů, které přežily dobré i zlé časy, fanoušci je milují a ztotožňují se s jejich texty. Obecně jsou to poprockové skladby, které svádějí k tanci či pohupování se v bocích.

Nic takového ale sedadla v Divadle Hybernia příchozím neumožňovala. Kdo z nich přece jenom vstal, dostalo se mu nevlídného komentáře těch, kteří seděli za ním, a tak byla atmosféra koncertu, především v jeho první polovině, docela chladná.

Zvuk z pódia byl navíc poměrně tichý, vzdálený parametrům z klubových koncertů, a připočteme-li nepříjemné temno v sále, byl to zpočátku rozpačitý koncert.

K nápravě došlo v závěru, tedy necelé dvě hodiny po jeho startu. Peter Nagy a Indigo sáhli k dalším svým hitovkám a publikum se začalo zvedat bez ohledu na to, co si myslí ti vzadu. Koncert tak konečně docílil atmosféry, kterou si zasloužil. Jinými slovy, kdyby se konal v jiném prostředí a alespoň část diváků si ho mohla užít ve stoje a v pohybu, byla by to oslava radostnější.

Vystoupení rovněž chyběla promyšlenější vizuální složka, která by je doprovodila. Postrádalo i výraznější hru světel a, jak bylo řečeno, razantnější zvuk.

Vítězi večera se nicméně staly písničky, které zazněly. Peter Nagy a jeho muzikanti dali většině z nich trochu nový kabát. Dopřáli jim změny v aranžích, vymysleli neotřelé předehry a podobně. Nikdy to ale nebylo na úkor podstaty té které skladby. I když bylo složité je třeba na začátku rozpoznat, jakmile došlo na linky zpěvu, bylo vše jasné a prakticky při starém.

Takový přístup sice není leckdy po chuti divákům, ale muzikanti ho potřebují a vyhledávají. Ve výsledku totiž získávají ke svým skladbám, které už předtím odehráli nesčetněkrát a jejich prezentace se pro ně stává více či méně rutinou, nový vztah a na koncertech si je radostně zahrají. To bylo ostatně patrné i v Hybernii. Kapela se na pódiu skvěle bavila, bylo jisté, že v ní panuje dobrá nálada a nese si smysl pro humor s tím spojený. To třeba když bubeník Jozef Gorel zahrál na dřevěnou lékárnu, která obvykle visí v kanceláři na zdi.

Ve skupině Indigo jsou výteční muzikanti. Dokazovali to během koncertu spolehlivým výkonem i chvilkovými hráčskými radostmi, teatrálně pak při závěrečné představovačce, kdy si vyhráli s povědomými hudebními motivy, na něž navlékli svůj um. Kytarista Michal Kovalčík to protáhl až k tradičním klišé, když zahrál sólo s nástrojem za hlavou, a nakonec jej odhodil na zem a ohnal se po něm nohou.

Sám Peter Nagy slavil v plné síle. Pokud při zpěvu mírně chyboval, bylo to v rámci živého koncertu naprosto přípustné. Své písničky pak interpretoval s lehkostí a samozřejmostí, také se svou nezaměnitelnou barvou hlasu, která mu už v minulosti pomohla dosíci dobrého renomé, jež jako zpěvák na československé hudební scéně má.

Mnohokrát během večera se vnořil do svých skladeb a zpíval je s otevřeným srdcem a naléhavostí. Při novějších 50 žiráf a Láska, Smrť a Sloboda to bylo přímo markantní.

Hodnocení: 65 %