Článek
Milý rozhodně proto, že odehrála důležité skladby ze své třiatřicetileté historie. Nabídla je bez pochybností, protože koncert, jehož hudební základ tvoří živý zpěv a pak hudební doprovod z počítače a kláves, vlastně nemůže dopadnout jinak, než jak bylo v plánu.
Tennant navíc zpíval poměrně spolehlivě, a tak bylo vše na svém místě, všechny zvuky zazněly podle předpokladu, a pokud si fanoušek přišel na vystoupení tandemu v první řadě zatančit a také zavzpomínat, užil si obojího dosytnosti.
Rozpaky vystoupení způsobila skutečnost, že byť dnes má taneční pop music velmi široký zvukový záběr a snaží se poměrně zásadně tvářit moderně a progresivně, Pet Shop Boys si s něčím takovým hlavu nelámou.
Jejich středeční vystoupení jako by bylo vystřiženo z nějaké show ve velkém londýnském klubu na konci osmdesátých let. Čas se zastavil a dva muzikanty na pódiu doprovázeli dva tanečníci s opravdu hloupými choreografiemi, které kromě bezradnosti jejich autora napověděly, jak ošidné je za každou cenu osázet rytmické písničky tancem.
Z ponoru do minulosti kapelu vytáhly naopak poměrně nápadité projekce na zadní stěně, občas použitý laserový světelný park a jistě obdivuhodná chuť tvrdošíjně nabízet dávné hity i zvuk mladému publiku. K tomu samozřejmé též neoddiskutovatelná skutečnost, že Pet Shop Boys takoví jsou.
Byl to koncert, který splnil očekávání. Současně to ale bylo vystoupení, které současným koncertním trendům na popové scéně prostě nestačí.
Velmi dobrým dojmem nicméně působila předskakující česká elektropopová skupina Cartonnage. Když své nejlepší písničky vyskládala do třicetiminutového bloku, byla to přehlídka hezkých melodických nápadů a velmi slibné prezentace.
Pet Shop Boys, Cartonnage |
---|
Fórum Karlín, Praha, 13. srpna |