Článek
Opět vydala řádně agresivní album s deseti novými melodickými písněmi, řemeslně slušně vystavěnými texty s několika odkazy k současnosti a s výborným studiovým zvukem.
Panoptiko si na albovém debutu vyzkoušelo a poté na koncertech ověřilo, jak je pro ně dobré k přímočarým rockovým vypalovačkám přidat i nějaký ten stylový odkaz. Činí tak i na novince, ovšem tentokrát je více zasazuje do písní. Netrčí z nich tolik, jako to bylo na první desce.
V úvodní skladbě nazvané Mozartovy kule kapele připomene génia rakouského hudebního skladatele, v Dejte mi provaz atmosféru filmových kovbojek, ve skladbě Prokletý marsh svíravou náladu válečných roků napříč historií, Pinocchia zase startuje jakousi častuškou, dynamickou Rendezvous postavila na prolínání části baladické a stadi onově rozezpívané a řecký folkl or je obsažen v titulní písničce Bohové.
Aranže skladeb jsou silnou stránkou Panoptika. Nepracuje jen s jednou náladou, naopak je rádo mění, přičemž nástroje využívá podle libosti a zvukomalebnosti.
K tomu je třeba připočítat velmi dobré instrumentální výkony jednotlivců, oproti debutu jistější výraz zpěváka Lorda Panoptika a velmi posilující vokální party, které k soundu kapely dobře pasují už jen proto, že podstata jejích písniček je ve zmíněném stadionovém rocku.
Na první desce měla tahle skupina výrazné jednotlivosti. Její druhé album je vyrovnanější, celistvější, vyprofilovanější, jasnější. Obavy z toho, že je vydala příliš brzy po debutu, tím rozehnala, a naopak se zařadila po bok kapel, které má český rockový fanoušek, jenž vyrostl na českých a moravských tancovačkách, přirozeně rád. A tenhle fanoušek je věrný.
| Panoptiko: Bohové |
|---|
| vl. náklad, 39:49 |
| Hodnocení 75 % |