Článek
Snímek skutečně není počinem, v němž lze objevovat stále nové, překvapivé vrstvy a významy. Důležitější než vršení odsudků je však zařazení a posouzení Odstínů v rámci žánru, o který tvůrci usilovali, tedy romanticko-erotické drama.
Autorka knižní předlohy E L Jamesová napsala tři díly mnohokrát přežvýkaného příběhu o navenek drsném, ale v jádru citlivém muži, v němž opravdový cit rozdmýchá až na první pohled nenápadná, ale sympatická žena. Na tuto vratkou kostru pak nabalila sado-maso libůstky a bestseller byl na světě.
Autorka scénáře Kelly Marcelová zručně prokrátila první díl knižní trilogie na nutné jádro. Diváci tak nejsou konfrontováni s obsáhlými vnitřními monology hlavní hrdinky Anastasie, vypadly některé obzvlášť banální dialogy a někdy se na plátně dokonce povede vykřesat vtip.
Co se vymezení romantického dramatu týká, drží se filmaři osvědčených prvků – scéna je přehledná, vzdušná, světlá, herci pohlední, detaily sbližování hrdinů jsou dlouhé a podbarvené výraznou emotivní hudbou. Nelze mluvit o inovativní práci se žánrem, ale na druhou stranu se filmaři nedopouštějí výrazných prohřešků.
Kde však Padesát odstínů šedi nudí výrazně víc, je právě v tolik diskutovaných erotických scénách. Hrdinčin vstup do světa svazování, bolesti a submisivity je stále stejně úhledný, estetický a čistý, jako byl její předchozí život. Nenastane žádná výrazná proměna stylu snímání nebo práce se scénou, takže ani vrcholný výprask nedokáže vzbudit emoce. Tělesnost, smyslnost a sex jsou jen vyprázdněné pojmy, které film ilustruje vhodnými líbivými obrázky jako vystřiženými z lifestylového magazínu. Anastasia v knižní předloze možná pustila čtenáře za hranice své fantazie, ale před filmaři přirazila dveře.
Celkovému vyznění příliš nepomáhá ani překlad. V českých titulcích je tak třeba tajemná místnost, do níž je hrdinka postupně zasvěcována, přeložena z anglického „playroom“ jako „herna“. Tím pádem věta „Očekávám tě za patnáct minut v herně“ vzbuzuje mezi diváky spíš pobavený smích než lechtivé napětí.
Závěrem lze divákům, kteří se těšili na šťavnaté erotické drama, doporučit, aby spíše než Padesáti odstínům šedi dali šanci filmům jako Nymfomanka, Hořký měsíc nebo Poslední tango v Paříži.
Padesát odstínů šedi
USA 2015, 124 min. Režie: Sam Taylor-Johnsonová hrají: Jamie Dornan, Dakota Johnsonová, Marcia Gay Hardenová a další.
Celkové hodnocení: 30 %
Z ohlasů
New York Times
Film se slévá v romantickou komedii a melodrama, ale jedním být nemůže – tím, čím kniha tak vítězně je – pornem. Sexuální scény totiž nejsou nijak výrazně odlišné od jiných snímků s hodnocením „R“, i když jich je tu podstatně víc, než je obvyklé. Ale jinak rutina: sem tam záběr na krk, hýždě, prsa, pramínek ochlupení nebo tlumené zasténání a do toho písnička od Beyoncé. Po závěrečné stmívačce se navíc velká část publika v sále začala smát.
Vanity Fair
Ve filmu se toho prakticky moc nestane: Anastasia dělá rozhovor s Christianem, flirtují, on ji odstrčí, ona se vrátí, pak mají konečně sex a poté mají sex ještě tak stokrát. Je zde i nějaký drobný příběhový oblouk. Padesát odstínů šedi není však tak trapná fantasy romance, jak si mnoho lidí myslelo. Film má i humor a podává skromný náhled na lidské chování.
The Guardian
Je to film o erotickém trestání, pohledném muži, který hraje na klavír Chopina a pije Chardonnay. Je extrémně bohatý, protože na tom být bez peněz nic sexy není. Než přijde perverze, náš hrdina stahuje své kalhoty a spodní prádlo a se ženskou hrdinkou dělá víceméně to, co E L James udělala knižnímu trhu, a to, co režisérka filmu udělala divákům, bez jakékoli reálné šance spatřit penis.
(miš)