RECENZE: Ostravský detektiv na stopě Toyen

Neortodoxní kriminalista řeší případ záhadného úmrtí v zahradě sanatoria a dotkne se i světa umění. Z budovy totiž zmizelo několik vzácných avantgardních obrazů, včetně toho od Toyen, a některé zřejmě za socialismu skončily u místních venkovanů, například u přítelkyně bývalého ředitele. Aby přišel záhadě na kloub, musí rozmotat klubko dávných vztahů.

Druhý případ se týká neobvyklé vraždy beze zbraně. Nalezené tělo staršího muže vykazuje známky jediného úderu, zřejmě kopu. Pátrání vede Sarana do světa karatistů a zápasníků, ale otevírá také téma lichvy a jedno dávné trauma z devadesátých let, které se ho týká osobně. V detektivní práci mu pomáhá jeho celoživotní kamarád, taxikář Marek Hota.

Autor, jenž žije na Třinecku, šikovně literárně vytěžuje specifičnost severovýchodního koutu republiky, který nikdy nebyl obýván jen etnickými Čechy. Ovládá nářečí a má skvěle odpozorované lidské typy. Má krajany rád, ale současně neváhá použít ironii a hyperbolu.

Detektivní zápletky dokáže stručně nadhodit a vyprávění plné akce si udržuje stálé napětí. Poměrně rychle pak dochází k dopadení pachatele. Není sice mistrem psychologické drobnokresby, ale základní motivace postav dávají smysl.

Jako problematickou může část poučenějších čtenářů vnímat hlavní postavu, která se často uchyluje k násilí ve stylu akčního filmu. Reálný policejní vyšetřovatel by se takto chovat nemohl, patrně by ho okamžitě poslali na vyšetření k psychologovi. Je ale třeba brát v úvahu, že se jedná o oddechovou prózu. Autor nemá vyšší ambice a své řemeslo zkrátka ovládá.

I když asi nebude označen za mistra jazyka, některé formulace či přirovnání znějí prazvláštně, vytvořil si osobitý styl. Sagitarius se čte velice dobře. Staví nekomplikované věty a vyprávění šperkuje živými nespisovnými dialogy, které pochopí i čtenář ze středních Čech, i když si tu a tam některé slovíčko musí dohledat na internetu.