Článek
Kniha nese stejný název jako světoznámé Descartovo dílo Vášně duše. Přestože má podtitul historický román a silný příběh rozhodně obsahuje, nevyhýbá se ani filozofickým disputacím. Čtenář, který čeká, že vpluje do děje a text zhltne jako malinu, může být proto zklamaný.
Román není jednoduchým čtením a chvílemi vyžaduje velké soustředění. To ale stojí za to.
Descartovy myšlenky a názory jsou vzdělanějšímu publiku známé, překvapující je ale v knize rozpracovaný psychologický profil této historické postavy. Byl to vědec, žil asketicky, neměl moc rád umění. Tvrdil, že jen tak se může plně oddávat studiu a pozorování života. Aniž sám nějaký žil.
Právě ve svém díle Vášně duše filozof definuje jednotlivé emocionální projevy člověka a nabádá k jejich rozumovému ovládání. Tak lze podle něj i ty nejškodlivější vášně přetavit v prospěšné.
V Simoneově knize je sám Descartes vykreslen jako osoba plná emocí a úzkostí. Román je napsán formou dopisů, zčásti skutečných, zčásti fiktivních, které si mezi sebou vyměňují Descartes, jeho přítelkyně a žačka, princezna Alžběta Falcká, královna Kristina a další osoby z filozofova okolí.
Simone v doslovu říká, že v dopisech použil rozsáhlé úryvky z autentické korespondence Descarta, aniž změnil jedinou čárku. Tam, kde bylo třeba udržet kontinuitu děje, sáhl k formě deníkových zápisků, jež jsou již čirá fikce.
Příběh se odvíjí pomalu v častých odbočkách, tak, jak různé situace vnímali jednotliví protagonisté či pozorovatelé. Co je skutečné a co ne, nelze rozpoznat. I tak je ale zřejmé, že se velikán své doby nechal nachytat tím, před čím sám varoval. Vášní, v jeho případě marnivostí.
Podlehl vábení švédské královny a nechal se zaplést do sítě manipulací a lží, které nevyrovnaná panovnice na svém dvoře utkala. A právě postava excentrické královny Kristiny je v knize čtenářsky nejatraktivnější. Tak, jak už to má Zlo ve vínku.
Celkové hodnocení 80 %
Může se vám hodit na Zboží.cz: