RECENZE: O té naší povaze a Emě Destinnové ve Viole

Její hlavní postavou je zpěvačka Ema Destinnová, která se ale na jevišti neobjeví, pouze o ní vypovídají její čtyři společnice – ambiciózní pedagogická konkurentka, uklízečka, placená společnice a komorná. Může je hrát jedna herečka – v rozhlasové verzi je všechny skvěle ztvárnila Jiřina Jirásková – nebo čtyři herečky, v této podobě hru uvedla na plzeňské jeviště v roce 1985 režisérka Lída Engelová. A nyní se k ní vrátila na scéně pražského Divadla Viola.

Prvním poznatkem z nového nastudování je, že hra (bohužel!) nijak nezestárla, stále z ní vane povědomý odér závisti, přízemnosti, rafinované vypočítavosti a přidrzlé pragmatičnosti, snad se mu jen dnes o něco více smějeme než před třiceti lety. Druhým, pozitivnějším zjištěním je, že nezestárl ani kvartet vděčných příležitostí pro čtyři herecké osobnosti.

A ty se režisérce Lídě Engelové podařilo pro Violu vybrat opravdu šťastně. Hned první výstup rádoby vlastenecké učitelky, z níž to přímo stříká žlučovitou a hysterickou závistí, maskovanou ušlechtile nasládlými úsměvy i intonací, si jedinečně vychutnává Dana Černá. Po ní nastoupí uklízečka Jany Synkové – věcná, praktická, přízemní osoba ve stylu „dyť sem jí to, pani, říkala“, perfektní herecká zkratka na malé ploše bez přehrávané komiky.

Ušlechtilost placené společnice podtrhuje okázalý secesní kostým včetně šperků a hlavně herecká kultivovanost Daniely Kolářové. Pod touto efektní slupkou je tu ale rafinovaně vypočítavá mrcha, jejíž povinnost „informovat“ ukapává z každého gesta a „nevinně“ uklouzlé věty. A poslední je přímočaře bezcitná, mladě dravá komorná Máši Málkové.

To vše se odehrává pod zlaceným portálem Národního divadla s výmluvným nápisem Národ sobě. Důvodů k pobavení i zamyšlení víc než dost. Ne že by vše fungovalo na sto procent, bylo by zapotřebí doladit přítomnost všech žen na jevišti i jejich čitelný vztah k znějícímu hlasu Emy Destinnové, jakož i pár dalších detailů, přesto je Commedia finita zážitkem, který dokazuje, že ve Viole už dávno neznějí jen krásná slova, ale dělá se tu i dobré divadlo.