RECENZE: O Michaelu Jordanovi, ale bez něj

Jakkoli jde ve filmu hlavně o Michaela Jordana, který byl v roce 1984, kdy se snímek odehrává, vycházející basketbalovou hvězdou, jeho postavu v něm nikdy nevidíme jinak než zády ke kameře. Jen z dálky zahlédneme reálného Jordana ve videozáznamech jeho utkání.

Je to vlastně dost zajímavý nápad. Hlavními postavami jsou totiž lidé ze společnosti Nike, kteří se ze všech sil snaží povznést svou basketbalovou divizi nad velmi upadající úroveň. Všechny hvězdy jsou u konkurence a ani Jordan nemá v nejmenším úmyslu spojit své jméno s botami, které se mu ani trochu nelíbí.

Sonny, který ví o basketbalu všechno, však právě ve zmíněných videozáznamech rozpozná talent, který později vynese Jordana na vrchol a k označení za jednoho z největších sportovců všech dob. Proto chce riskovat, vsadit na něj a investovat do něj nevídanou částku.

Jak to dopadlo, ví asi každý, kdo se na Air: Zrození legendy vypraví. Ostatně boty s Jordanovým jménem jsou dodnes neskutečně výnosným artiklem.

Ví to stejně, jako snad každý divák věděl, že Zátopek na olympiádě v Helsinkách vyhrál, co mohl. Přesto byli mnozí napnuti a pak dojati, když vyhrál i maraton…

Jenže Air: Zrození legendy není o sportu, ale o obchodu se sportovci, o tom, kolik jim která firma nabídne za propagaci své značky a jak na to budou reagovat. To tolik adrenalinu jako sportovní zápolení v divácích rozhodně navodit nemůže.

Affleck s Damonem si toho byli vědomi, a tak šli jinou cestou než snahou o vytvoření napětí, zda Jordan nabídku Nike přijme. Soustředili se na postavu Sonnyho, který je dlouho jediný, kdo věří, že mladý basketbalista, jenž ještě poslouchá maminku, stojí za sebevětší investici, protože ta se už v blízké budoucnosti vyplatí.

Film je tedy hlavně o tom, kolik je člověk ochoten riskovat, aby prosadil to, o čem je hluboce přesvědčen. Sonny v neustálých konfliktech zápolí se svými nadřízenými i s Jordanovým agentem. Padne mnoho více než ostrých slov, ale Sonny si jde neochvějně za svým, vlastně jen proto, že si je svou pravdou naprosto jistý.

V jeho komunikaci s ostatními se naštěstí našel i prostor pro humor. Damon hraje s ohromným nasazením obtloustlého muže středního věku, který sice basketu rozumí jako málokdo, ale sám má ke sportu upřímný a hluboký odpor.

Jordanův agent (Chris Messina) mu vyhrožuje tou nejstrašnější pomstou, když obchod nedopadne, ale na otázku, co se stane, když Sonny Jordana za patřičných podmínek získá, má okamžitě odpověď: „Pak budeme nejlepšími přáteli.“

Jednou z nejkrásnějších postav filmu je Jordanova matka ve skvělém podání Violy Davisové. Žena, zvyklá řídit celou rodinu, ví velmi přesně, co se v jejím synovi (zatím ještě) ukrývá, a neváhá jít v požadavcích až za hranici tehdejších obchodních zvyklostí. Bez jejich překročení syn smlouvu prostě nepodepíše.

Film Air: Zrození legendy tedy není strhující sportovní drama, protože legendou v něm není Jordan, ale boty, které „se stávají botami až tím, kdo je nosí“. Dává nahlédnout do zákulisí obchodu mezi sportovci a firmami, které je chtějí mít přilepené ke svému logu, a především je napsaný a natočený zábavně a s výbornými hereckými výkony.

Výtka směřuje k tomu, že se tvůrci jaksi nemohli odhodlat k tečce, takže divák několikrát čeká konec, který zbytečně dlouho nepřichází. A ke zbytečnému titulkovému „wikidoslovu“, co se s kterou postavou po skončení filmu stalo.